Your eyes tell |NamMin|

Kapitola dvacátá čtvrtá.

Seděl jsem v kuchyni a nehty ťukal do stolu. Bylo skoro sedm, Namjoon by se měl co nejdříve vrátit domů z 'práce' jak on říká. V hlavě jsem měl zmatek.. Nechápal jsem proč mi lhal. Zvuk odemykání dveří mě probral z myšlenek. Narovnal jsem se na židli a založil si ruce v klíně. Namjoon vešel do bytu a pomazlil Mona ostatně tak jako vždycky. Procházel okolo kuchyně a všiml si mě.

„Ahoj, jedl si? " zeptal se. Pokaždé se ptal na to samé, každý den. „Můžu se tě na něco zeptat? " ignoroval jsem jeho otázku a vydechl všechen vzduch z plic. „Proč mi lžeš? " zvedl jsem k němu pohled, ale on tím svým uhýbal. Mlčel, jakoby mu už bylo jasné oč tu jde. „Říkáš, že nemáš čas chodit se mnou ven, bavit se, že pořád pracuješ.. " zhluboka jsem se nadechl abych mohl pokračovat. „..Yoongi mi říkal, že tě dlouho v práci neviděl, že jsi tam teď nebyl. Taky jsem tě dneska viděl s Taehyungem i když jsi mi řekl, že na mě čas nemáš a musíš nutně do práce.. Takže se ptám znovu proč mi lžeš? " čekal jsem na odpověď. Vstal jsem ze židle a přešel k němu blíž. „Něco se děje Namjoone, a ty mi nechceš říct co. Nepamatuju si kdy jsi mi naposled dal pusu, skoro si mě nevšímáš, nemáš na mě čas, vymyšlíš si, že máš práci a přitom chodíš bůhví kam. Už se mnou ani nespíš v posteli, nemilovali jsme se přes dva týdny, protože mě odmítáš. Nedíváš se mi do očí.. " zastavil jsem se, nechci říct něco čeho bych litoval. Znovu jsem se nadechl a projel si rukou vlasy.

„Jimine já-" začal Namjoon ale já ho přerušil. „Ne. Víš co um, zkus si nějak v hlavě srovnat co mi na to řekneš později, teď to nechci slyšet. Já.. potřebuju se uklidnit" s těmito slovy jsem si vzal kabát ze židle a oblékl si ho. Přešel jsem do chodbičky a nasadil si boty. „Kam jdeš? " vyjekl Namjoon zděšeně. „K Hobimu, abys ty měl klid na to si rozmyslet co řekneš, ahoj" s tím jsem vyšel z bytu a zavřel za sebou dveře. Byl jsem rozhořčený.. Naštvaný, proč mi sakra lhal? To předemnou něco skrývá? Ze všeho nejvíc nenávidím když mi někdo na kom mi záleží lže. Ranilo mě to, copak mi nevěří?

Odemkl jsem Hoseokův, a stále můj, byt. Sundal jsem si boty, ale neměl jsem sílu sundat si kabát, tak jsem ho na sobě nechal a vstoupil do útrob bytu. „Jimine? Jakto, že jsi tady? Nečekal jsem, že se stavíš" přišel ke mě Hoseok. Jen jsem ho obešel a zamířil do mého starého pokoje. Svalil jsem se na postel a nahlas si povzdechl. „Hej stalo se něco? " vešel do pokoje Hobi a starostlivě se na mě podíval. „Dneska spím tady" řekl jsem. „Pohádali jste se? " zeptal se opatrně Hobi a posadil se vedle mě na postel. „Ne" zakroutil jsem hlavou. „Když jsem se dneska vracel z kavárny domů, viděl jsem ho s Taehyungem, i přesto, že mi řekl, že bude do večera v práci. Naštval jsem se a počkal na něho doma. Ptal jsem se ho proč mi lhal ale neměl se k odpovědi a mě začínaly ujíždět nervy, protože nenávidím když mi někdo lže, a tak jsem prostě odešel a řekl mu ať si vysvětlování nechá na potom" vyšvihl jsem se do sedu.

„Taehyung?" optal se. Zapomněl jsem, že ho Hobi ještě nezná. „Jeho kamarád.. Teda myslím" řekl jsem nejistě. Cítil jsem se opravdu strašně.. Už jsem si nebyl tak jistý, že mu věřím. Najednou se všechno okolo začalo mlžit a mě sklouzla první slza po líci. „Klid" objal mě Hobi a hlavu si položil na moje rameno. „Určitě si to zítra všechno vysvětlíte a bude všechno v pořádku, neplač" snažil se mě uklidnit.

Tu noc jsem nemohl spát. Přemýšlel jsem nad vším. Proč mi něco tají? Vyhýbal se očnímu kontaktu, protože by mi jeho oči napověděli co se děje? Ty jeho krásné oči.. Chci je znovu vidět. Chci vidět Namjoona.

~Tramtadadá .. Mám s tímhle příběhem velké plány, které se nejspíš nebudou líbit všem. Jsem si jistá, že mě spousta Armies bude po další části/kapitole možná i nenávidět, aleee bohužel tenhle příběh už od začátku neměl být růžový. Snad mi to odpustíš Army🥺💜.