Your eyes tell |NamMin|

Kapitola třicátá první.

„Tak mě napadlo..” vyřkl nedokončenou větu do ticha a tím na sebe upoutal mou pozornost. Stočil jsem pohled k němu zrovna ve chvíli kdy si sedal vedle mě na pohovku. Rukou se opřel o opěradlo a opřel si o ní hlavu. „..nechceš se mnou žít? ” zvedl jedno obočí a jemně se usmál čekajíc na mojí odpověď. Uchechtl jsem se. „Vždyť jsem tu každý den, prakticky tu už bydlím” zasmál jsem se. „Myslím oficiálně” řekl jednoduše. Je pravda, že jsem nad tím už párkrát přemýšlel, a představa toho, že bychom spolu bydleli oficiálně, se mi absolutně nepříčila naopak se mi líbila. Usmál jsem se a jemně ho štípl do tváře. „Tak jo, udělejme to oficiální” řekl jsem a Namjoonovi se najednou rozsvítily oči jako majáky. Skočil na mě až mě povalil na pohovku, a začal mě mačkat v objetí. Do ucha mi při tom šeptal tichá 'děkuju'. Je neuvěřitelné jak roztomilý je.

Trochu se odtáhl a otřel se svým nosem o ten můj. Chtěl mě políbit ale v tu chvíli se rozezněl zvonek. Joon si povzdechl. „Člověk, aby měl chvilku klidu” zvedl se ze mě a mířil ke dveřím. Za ním samozřejmě už cupital i malý Mon, jak jinak, ten aby někde chyběl. Z chodby už jsem zaslechl povědomé hlasy a tak jsem se zvedl z pohovky a šel se podívat kdo nás přišel navštívit.
„Jimine! ” zvolal na mě Jin a přiběhl ke mě, aby mě mohl obejmout. „Hyung, co ty tady? ”. „Taky tě rád vidím, vás oba samozřejmě” řekl a ukázal i na Namjoona, který stál kousek za ním. Jin nebyl jediný kdo přišel. „Yoongi-hyung” přišel jsem k němu blíž a pozdravil jsem ho. „Ahoj Mine” mávl na mě a lehce se usmál.

„Kde máš kluka? ” pošťouchl Jin Yoongiho zatímco si přisedal k nám na gauč. „Je v práci” řekl a klidným výrazem ve tváři. „Kluka? Kdo to je? ” místo očí jsem momentálně měl otazníky. Jin vypadal překvapeně, asi tak jako já. Pohledem zavadil o Namjoona a kulil na něho oči. Nechápal jsem. „Yoongi je Taehyungův přítel” odpověděl na mojí otázku Joon. Zarazilo mě to, ale zároveň to vše začalo dávat všechno smysl. „Zpátky k hlavnímu tématu.. Co tu vlastně děláte? ” začal znovu Namjoon a podíval se na naše dva hosty. „Přišli jsme na návštěvu” usmál se nevinně Jin. „Dobře, takže co potřebujete? ” ušklíbl se ironicky Namjoon. „No dovol! To nemůžeme přijít našeho kamaráda navštívit bez toho aniž bychom něco potřebovali?! ” spustil Jin a na oko se urazil. „Dobře, tak jestli nic nepotřebujete můžete přijít jindy? Mám ještě práci” zasmál se Joon. Zvedl se z pohovky a chtěl odejít do pracovny. „Fajn, dobře přiznávám, s něčím bych potřeboval pomoct” přiznal poraženecky Yoongi a tím zastavil Joona v chůzi. „Co ty? Co potřebuješ? ” kývl směrem k Jinovy. „Noo vlastně.. Chtěl jsem něco probrat s Jiminem” zazubil se. Namjoon jen kývl a naznačil Yoongimu, aby šel za ním do pracovny.

Osaměl jsem s Jinem, který si ke mě přisedl blíž a začal se mě vyptávat na Hoseoka, a spoustu dalších věcí, jak o něm tak i o vztahu, který se děl za jeho zády. Měl jsem pocit, že jeho otázky neubývaly, spíš přibývaly. Když už neměl ani jednu otázku, poděkoval mi a v tu chvíli se taky otevřely dveře od pracovny a z nich vyšel Namjoon s Yoongim.
„Už půjdu, jdeš taky Jine? ” nasadil si Gi bundu a čekal na odpověď staršího. „Taky už půjdu, děkuju Jimine” usmál se na mě. „Za málo” usmál jsem se zpět.

Když už byli oba pryč zhroutili jsme se s mým přítelem na postel v ložnici a oba si vydechli. „Co po tobě chtěl Jin? ” otočil se na bok. „Jenom chtěl vědět něco o Hoseokovy a taky o vztahu mezi ním a Kookem” řekl jsem a na chvíli zavřel oči. Šla na mě únava. Venku už se pomalu ale jistě stmívalo.
„Zítra bychom mohli začít se stěhováním” řekl Namjoon a já znovu otevřel oči. Otočil jsem k němu hlavu a jen přikývl. „Dobře” špitl jsem. Namjoon se na mě zasněně podíval a prohrábl mi vlasy.

*

„Půjdeš už spát? ” zeptal se mě Joon když přišel z venku s Monem. Přikývl jsem. „Co ty? ” zeptal jsem se. „Ještě potřebuju něco dodělat” pokusil se o úsměv ale já poznal, že je něco špatně. Přišel ke mě blíž, políbil mě na čelo a chtěl odejít,  ale já ho chytl za ruku a tím ho zastavil. „Hej.. Je ti špatně? ” stoupl jsem si a prohlédl si jeho bledý obličej. Pohladil jsem ho po tváři a zkontroloval jestli nemá teplotu. „Ne já-” „Namjoone” skočil jsem mu do řeči. „Vidím, že ti není dobře” řekl jsem starostlivě. „Nemusíš nic předstírat, jestli ti je špatně, řekni mi to prosím” vadilo mi když lhal. „To ty prášky, vždycky mi je po nich nevolno, je to normální” přiznal. Povzdechl jsem si.

„Takhle tě rozhodně nenechám pracovat. Lehneš si a zkusíš se prospat, i kdybych tě k tý posteli měl připoutat, nehneš se z ní” chtěl jsem mu pohrozit ale místo toho se mi ho povedlo rozesmát, což bylo možná i lepší. Díky Bohu souhlasil a lehl si do postele a já hned taky po jeho boku. Přisunul se ke mě blíž a hlavu položil na moje břicho. „Kdybys cokoliv potřeboval, stačí říct, donesu to” pohladil jsem ho po hlavě. „Jimine? ” ... „Hm? ” ... „Miluju tě” prohlásil a já se usmál. „Taky tě miluju” políbil jsem ho do vlasů. „Děkuju” řekl ještě než usnul.

Já nemohl usnout. Neustále jsem přemýšlel nad tím, jak to bude dál. Říká mi Namjoon všechno? Řekl by mi kdyby se něco stalo? Řekl.. Že ano? Určitě bude brzy zase v pořádku, nádor mu zmizí, léčba zabere a on bude zase moct normálně žít. Tomu já věřím.

*

~Long time no see.🌷 Byla jsem teď na moje vlastní poměry dost dlouho neaktivní, a to jen z jednoho jediného důvodu, neměla jsem nápady, absolutně jsem netušila jak pokračovat v příběhu.

Taky mi do toho vstoupila škola, dojíždím na praxe a brzy se taky vrátím do samotné školy, je toho zkrátka hodně.

Každopádně doufám, že se máte výborně 🐨.

Here's something for better day 💖.

Snad se vám kapitola líbila a já se s vámi pro teď loučím. Uvidíme se u další kapitoly, která už bude mnohem dříve doufejme ✨.