Your eyes tell |NamMin|

Kapitola čtrnáctá.

Od doby co jsme se vrátili k Namjoonovi mezi námi panuje docela trapné ticho, možná kvůli tomu co se stalo u Joona v práci. Já sám se necítím trapně kvůli tomu co se dělo mezi námi, ale spíš kvůli tomu, že nás v dost zvláštní poloze viděl jeho kamarád, to je důvod mého studu.

Po večeři jsem nádobí položil do dřezu a ve chvíli všechno umyl a vrátil zpátky na jejich místo. Koutkem oka jsem zahlédl Joona, který si přes hlavu natahoval tmavě červenou mikinu. „Půjdu vyvenčit Mona, za chvíli jsem zpátky” řekl a zašel do chodbičky, kde si nasadil černé tenisky s černou kšiltovkou, která mi tak neskutečně slušela. „Nemám jít s tebou?” zeptal jsem starostlivě. Upřímně nelíbí se mi, že by měl jít skoro v půl deváté večer sám ven do tmavých ulic velkého města. Jen se na mě otočil usmál se a přistoupil blíž ke mě. „Bojíš se o mě? ” ušklíbl se. Protočil jsem očima a lehce ho šťípl do tváře. „Dávej pozor na sebe, a hlavně na Mona” zašklebil jsem se zase já. Dal mi rychlou pusu na rty a vytáhl vodítko, které Monovi hned zapl. „Za chvíli jsem zpátky” a s tím odešel z bytu.

Jestli tohle není láska, tak potom co?

V Joonově ložnici jsem si vytáhl z tašky nějaké oblečení na spaní v podobě černých boxerek a velkého bílého trička. Ještě jsem si vytáhl kartáček na zuby a vydal se do koupelny. Potřeboval jsem nutně ledovou sprchu abych odehrál hříšné myšlenky, které mojí hlavu ne a ne opustit.

S ručníkem okolo krku jsem vyšel z koupelny a vlasy si začal sušit. Náhle jsem uslyšel cvaknutí dveří, a tak jsem se rozešel do předsíně odkud už na mě vyběhl malý Mon a začal po mě skákat. Zvedl jsem ho a pomazlil se s ním. „Půjdu si dát sprchu” řekl procházející Joon když mi rukama zajel pod tričko přímo na záda a mě se ihned udělala husí kůže, tak jsem lehce odskočil. „Aaagh studený!” zpražil jsem ho pohledem ale on se jen usmál a zmizel za rohem.

„Páníček by se měl naučit jak se chovat  nemyslíš? ” podíval jsem se na Mona a položil ho zpátky na zem.

Šel jsem do Joonovi ložnice kde jsem se ihned rozvalil na postel. Zaposlouchal jsem se do zvuku tekoucí vody, který vycházel z koupelny. Nevědomky jsem zavřel oči a zhluboka se nadechl. Zaměřil jsem se jenom na svoje myšlenky, které se točili pořád okolo toho samého. A to Namjoona.

Náhle jsem pocítil šimravý pocit na pravé tváři. Lehce jsem sebou trhl a pomalu otevřel oči. Ležel jsem na boku a před sebou jsem měl Joonův usměvavý obličej. Musel jsem usnout. Opřel jsem se o pravý loket a protřel si oči. „Promiň, nechtěl jsem tě probudit” řekl Joon a převalil se z boku na záda. „Nevadí. Jak dlouho jsem spal? ” lehl jsem si zpátky vedle něj prohlížejíc si jeho profil, který mi bral dech. „Asi hodinu. Když jsem vyšel z koupelny už jsi spal, nechtěl jsem tě budit, poslední dobou vypadáš unaveně” dořekl a zavřel oči.

Rukou jsem si podepřel hlavu a pozoroval ho. Jeho zavřené oči, jeho dlouhé tmavé řasy, jeho hezky tvarované a upravené obočí, jeho protáhlý ale přesto krásný nos, jeho plné rty, které byly teď pootevřené. Celá jeho tvář byla a je dokonalá, nemůžu se na něho vynadívat. Prstem jsem jel podél jeho nosu až ke rtům. Za zápěstí mě ale z ničeho nic chytl Joon. Otevřel oči a otočil hlavu směrem ke mě. Dívali jsme se jeden druhému do očí, jako bychom se oba snažili v očích toho druhého přečíst všechny naše pocity.

Lehce mě znervózňoval jeho pohled, jakoby se mi díval přímo do duše. Jakoby mi četl myšlenky. Jakoby o mě věděl naprosto všechno.

Mojí ruku, kterou pořád ještě držel v té své, si přiložil k ústům a políbil ji. Bylo to pro mě roztomilé a zároveň romantické gesto. „Děkuju, že jsi se mnou” řekl a upřímně se usmál. Do tváře se mi vlilo horko, těžce jsem oddechoval, a už jsem to nemohl vydržet.

Nadzvedl jsem se a obkročmo si sedl na ležícího Joona, který v tuhle chvíli vypadal zmateně, díky mému náhlému pohybu. Rukama jsem se opřel kousek u Joonovi hlavy. Měl lehce pootevřené rty na které jsem se intenzivně zadíval. „J-joone” zakoktal jsem. Ani jsem nečekal na odpověď. „Chci pokračovat” tentokrát se mi podařilo to ze sebe vysypat bez jakéhokoliv problému s koktáním. Joon dál jen nehybně ležel a předával mi nechápavý pohled. „Pokračovat? ” zeptal se nechápajíc. Pomalu jsem už vážně ztrácel trpělivost. Proto jsem se narovnal, chytl Joonovu ruku a nasměroval jí na mojí hruď, přičemž jsem jeho rukou odhrnul látku trička a odhalil tak kus své kůže.

„Dotýkej se mě, jako předtím” řekl jsem s toužebně zastřeným pohledem.

~Po neskutečně dlouhé době jsem znovu zpátky 🤩. Nějakou dobu mi trvalo než jsem domyslela co se bude dít. Ale je to venku, ještě dneska vyjde jedna kapitola, doufám že se vám příběh líbí. 🤎