Your eyes tell |NamMin|

Kapitola dvacátá první.

Pomalu jsem otevřel oči a podíval se vedle sebe. Byl jsem první vzhůru, Namjoon ještě pořád spal. Protáhl jsem se a znovu se namáčkl na Joona. Ještě jsem neměl v plánu vstávat. Byla to divoká noc, ať už to pití nebo to co následovalo potom.

Osoba vedle mě se začala vrtět a s tím taky probouzet. Rukou si prvně vjel do vlasů a potom si promnul oči, které hned po tom otevřel a zamžoural. „Moc světla” zamumlal. Je pravda, že jsme večer zapomněli zatáhnout závěsy a tak v celém pokoji bylo hodně světla, po ránu až moc. Kolik je vůbec hodin? Napadlo mě.. Otočil jsem se ke stolku a natáhl se pro telefon. „Kolik je? ” zívl si Namjoon. „Půl jedenáctý” řekl jsem a znovu telefon odložil. Promnul jsem si obličej. „Měli bychom vstávat, jak ti je? ” podíval jsem se na Joona. Je fakt, že toho dost vypil, divil bych se kdyby mu bylo dobře. Taky vypadal dost bledě. „Moc dobře ne, bolí mě hlava” řekl a chytl se za hlavu. Uchechtl jsem se a políbil ho na spánek. „Donesu ti prášek” ještě jsem ho stihl políbit na rty a vstal z postele. Posbíral jsem svoje oblečení, které se po naší divoké noci válelo všude po zemi. Oblékl jsem se a otevřel dveře pokoje. Chůze mi trochu dělala potíže, ale zvládal jsem to. Namjoon mě rozhodně nešetřil.

Došel jsem do kuchyně kde už na židli u stolu seděl Hoseok s hlavou v dlaních a kousek od něho Jin, který vařil vodu nejspíš na čaj. „Co je? Hlava bolí? ” posmíval jsem se Hoseokovi a sedl si vedle něho na židli. Ani mi neodpověděl jenom po mě hodil vraždící pohled. Masíroval si spánky. „Chceš čaj? ” zeptal se od linky Jin. „Jasně, děkuju. Potřebuju ale taky prášky na bolest nevíš kde jsou?” zeptal jsem se a Jin mi je rovnou podal s takovým zvláštním úšklebkem, což jsem nechápal. Hned na to mi podal hrníček s čajem. „Kde jsou vůbec kluci?” napil jsem se čaje. „Jungkook ještě spí a u tamtoho nemám ponětí jestli ještě žije” ukázal Hoseok na gauč a začal si znovu masírovat spánky. Zvedl jsem se a přešel blíž ke gauči na kterém ležel rozvalený Yoongi. „Nedivím se mu, vypil toho z nás všech nejvíc” uchechtl jsem se.

„Na co prášky? Bolí tě něco? ” zeptal se Jin znovu s úšklebkem a založil si ruce na hrudi. „Jsou pro Namjoona” řekl jsem. Hlavu ke mě tentokrát zvedl i Hoseok, který si mě se stejným úšklebkem prohlédl a potom se podíval na Jina a vypadal jakoby zadržoval smích. „Co? ” zmateně jsem na ně zíral. „Nic jenom sedí se ti dobře? Nepotřebuješ podsedák nebo tak něco..? ” řekl Hoseok a oba se začali potichu pochechtávat a mě bylo jasný o čem je a byla řeč. Rukou jsem si zakryl oči a přál si abych se hned teď propadl do země. „Takovou dobu jsem kvůli vám nemohl usnout, bušil do tebe snad do rána” pronesl Jin a Hoseok se začal strašně nahlas smát až málem spadl ze židle. Seděl jsem tam jako hromádka ponížení a ty idioti si ze mě ještě utahovali. „Čemu se smějete? ” přišel do kuchyně rozcuchaný Kook a sedl si na Hoseokův klín.

Protočily se mi panenky když Hoseok začal vyprávět Kookovi to co slyšeli v noci. Kook spí jako zabitý není divu, že o ničem nevěděl. Zvedl jsem se ze židle, vzal si hrnek s čajem do jedné ruky a do druhé jsem si vzal prášky na bolest. Přísahám Bohu že až budu mít příležitost Hoseoka ponížit, udělám to s největší radostí. Pomalu jsem otevřel dveře ložnice a vešel dovnitř. Namjoon vypadal, že znovu usnul. Ležel uprostřed postele na břiše a chrápal, ostatně jako vždycky. Čaj jsem položil na stoleček a sedl si na kraj postele. Po mém usazení se postel samozřejmě prohla, a to Namjoona probudilo. Cukl sebou, přetočil se na záda, protáhl se a zamžoural očima na mě. Z platíčka jsem vymáčkl jeden prášek a podal ho Namjoonovi. „Na” chytl jsem hrnek s čajem a taky mu ho podal. Joon se zatím posadil a prášek spolkl a zapil čajem. „Děkuju” objal mě ale já ho od sebe odstrčil. Zvedl jsem se z postele a šel se ke skříni převléct. „Kam jdeš? ” zeptal se Namjoon zatímco ke mě zezadu přešel a snažil se mě políbit na krk, což jsem ho nenechal udělat a pusu jsem mu zakryl svojí dlaní. Překvapeně na mě zíral. „Jdu ven s Monem” řekl jsem a odešel z pokoje, potřebuju na vzduch.

Čerstvý vzduch mi pročistil mysl. Když jsem se vrátil do bytu všichni už si brali své věci a uklízeli plechovky od piva a taky nějaké flašky od alkoholu. Pustil jsem Mona z vodítka a sundal si kabát. Přešel jsem do obýváku za Jinem. „Už jdete? ” zeptal jsem se. On se na mě otočil a mile se na mě usmál. „Nemůžeme tady být celý den, máme taky práci. Promiň za to pošťuchování předtím” omluvil se. „V pohodě jsem zvyklí od Hoseoka” mávl jsem nad tím rukou a pomohl mu douklidit poslední plechovky. Vyprovodil jsem kluky ke dveřím bytu a rozloučil se s nimi. Ještě než jsem stihl dveře zavřít, otočil se ke mě Jin. „Postarej se o to velký dítě” usmál se na mě a zabouchl za sebou dveře.

Sedl jsem si má gauč a pustil televizi, vedle mě ležel lísající se Mon a já ho hladil. Do místnosti vstoupil Namjoon a sedl si vedle mě. Chytl mě za ruku ale já mu jí vytrhl a založil jsem si uraženě ruce na hrudi. „Co jsem udělal? ” zeptal se, ale já mu nevěnoval ani jediný pohled. Měl jsem pohled zabodnutý do televize i přesto, že jsem děj v ní vůbec nevnímal. „Notaaak mluv se mnou Jiminieee” kňoural jako malé dítě. Frustrovaně si hlavu opřel o opěradlo gauče a nahlas vydechl. „Stydím se, už se těším až si mě Hoseok pořádně vychutná ve studiu” odsekl jsem. Joon se uchechtl a zachumlal mě do jeho objetí. „Noo pojď sem ty moje ostudo” lísal se ke mě jako kočka. Všechna zlost mě najednou opustila.. Kdo by se na tohle velké dítě mohl zlobit?

Políbil mě na tvář a usmál se. „Pořád se zlobím” odvrátil jsem od něho pohled. „Miluju tě” zašeptal mi do ucha a začal mi pokládat vlhké polibky na krk, moc dobře věděl, že to na mě funguje. Usmál jsem se, otočil k němu hlavu a políbil ho na rty.

Bože, jsem tak šťastný.

~Neměla jsem poslední dobou moc náladu na psaní, proto je další část po delší době, opět 😅. Každopádně uvidíme se u další kapitoly. ❤