Your eyes tell |NamMin|

Kapitola čtyřicátá třetí.

Nechával jsem se Namjoonem vést. Myslel jsem si, že má zamířeno k našemu boxu, avšak můj přítel na poslední chvíli obratně změnil směr. Najednou mě táhl mezi lidmi a středem tanečníhi parketu. Přes hlasitou hudbu jsem ale dokázal postřehnout snaživé volání našich přátel. Namjoon jim ale nevěnoval ani trochu své pozornosti.

Pomalu jsme se dostávali až k východu z klubu, až jsme se úplně dostali ven.

Před samotným klubem jsme se zastavili a Namjoon pustil mou ruku, načež si své ruce schoval do kapes u kalhot. Otočil se na mě.. „Projdeme se? ” usmál se, znovu se otočil a nečekaje na mou odpověď zkrátka vykročil vpřed. Beze slov jsem se tedy rychlým krokem vydal za ním.

*

Procházeli jsme se tmavým Seoulem. V tichosti, které mě neskutečně znervózňovalo. Rozhodl jsem se tedy ticho prolomit, já sám.
„Je mi líto co se stalo v klubu” odmlčel jsem se. Nevěděl jsem pořádně co říct. Přeci jenom, lhal jsem mu. Cítil jsem vinu.
„Omlouvám se za to.. ” řekl jsem a zastavil se v pohybu. Namjoon si ihned všiml, že už za ním nadále nejdu, a tak se také zastavil.

„Nemáš se za co omlouvat” otočil se ke mně. „Spíš já bych se měl omluvit, za to co se tam stalo” pokračoval. „Ale neber to nějak špatně, za to, že jsem tomu idotovi chtěl rozbít hubu se omlouvat nebudu” uchechtl se. Přešel ke mně a pohladil mě po tváři. „Kdybych s vámi tehdy šel, ochránil bych tě už na začátku”.

Zarazil jsem se.. „Tehdy? Jak-” znovu jsem se zasekl. Jak to sakra..?
„Yoongi není zrovna člověk co by dokázal před kamarádem něco utajit” uchechtl se znovu Namjoon. Takže Yoongi-hyung mě... „Byl jsem zrazen” zaklel jsem si pro sebe. „Proč jsi mi nějak nenaznačil, že to víš? ” celou dobu vypadal, že opravdu nic neví, byl jsem opravdu zmatený.
„Víš, čekal jsem, že mi to řekneš sám, proto jsem nic neřekl”.

Znovu jsem ucítil pocit viny. „Promiň, že jsem ti to neřekl”. Namjoon mě chytl za ruku a tu poté jemně políbil. „Nemusíš se kvůli tomu cítit špatně, příště mi, ale takovou věc můžeš klidně říct. Řekl jsi to přeci ty, můžeme si říkat naprosto cokoliv”. Namjoonova slova mě uklidnila.
Vážně jsem čekal, že bude naštvaný, nebo nedej Bůh, že se kvůli tomu snad i pohádáme.

„Miluju tě” řekl jsem a objal svého přítele okolo krku. „Taky tě miluju” odpověděl. Rukama mě objal okolo pasu a více se na mě natiskl.

*

Nakonec to dopadlo tak, že jsme půlku noci prochodili venku. Povídali jsme si, smáli se. Miloval jsem cokoliv co jsem každou činnost když byl se mnou on. Díky všemu co pro mě udělal, co pro mě dělá, jak se ke mně chová, díky tomu všemu ho každým dnem miluju o něco víc.

Cestou domů jsme potkali otevřený krámek, a tak jsme se rozhodli koupit si soju. Než jsme však došli do parku všechen obsah flašky soju vymyzel. Každý jsme vypili půlku. A mohu říct, oba jsme se dost motali.
Abych byl upřímný, nejsem na alkohol zvyklý, ještě ke všemu na takhle silný alkohol. Procházka parkem, mi neskutečně připomínala naše první seznámení. Byl to ten nejlepší den v celém mém životě.

Jen tak tak jsme se domotali až do samotného domova. Namjoon byl z nás nejvíce neschopný pohybu a tak jsem mu musel sundat boty i mikinu sám. Dotáhl jsem ho do ložnice, kde jsem s ním plácl do peřin. „Vidíš, říkal jsem, že to bude brrrnkačka” řekl Namjoon a hned na to se začal sám sobě smát. Jazyk se mu motal a on se smál vlastním slovům, ano, je opilý.

„Chceš se jít ještě osprchovat? ” zeptal jsem se a začal ze sebe sundávat špinavé oblečení. Namjoon zakroutil hlavou. „Chci tebe Jiminiee” natáhl ke mně ruce. Nejroztomilejší na téhle celé situaci byl fakt, že měl od alkoholu růžové tvářičky, zavřené oči a omámený úsměv.

Vytáhl jsem si z kapsy u kalhot telefon. Byla skoro jedna ráno. Měl jsem několik zmeškaných hovorů od kluků. Taky nějaké zprávy. Ptali se kde jsme, kam jsme šli, proč jsme šli. Spousty textovek.
Zavřel jsem telefon, položil jsem ho na noční stolek vedle postele a zvedl pohled k Joonovi, který vypadal, že už dávno spí. Ruce natažené nad hlavou a klidně oddechoval.

Jediné co jsem dokázal bylo zamknout byt, vysvléknout se jen do boxerek a následně sebou praštit vedle Joona na postel. Neměl jsem sílu na úklid, byl jsem na to až moc opilý. Proto jsem všechno oblečení nechal poházené na zemi okolo postele.

A i když jsem si opravdu myslel, že Namjoon spí, mýlil jsem se. Jen co mu došlo, že ležím vedle něho, vyhoupl se nade mě a ruce mi přišpendlil k posteli. Člověk by si myslel, že když je takhle opilý, nebude mít ještě sílu nebo energii na tohle a ono je to přesně naopak. Namjoon už absolutně nevypadal unaveně, spíš nabuzeně. I přes tmu v místnosti jsem dokázal rozeznat jeho chtivý a hladový pohled.

Sklonil se k mému krku, který začal okusovat, různě sát a olizovat. Euforie způsobená alkoholem v kombinaci s tímhle byla úžasná. Cítil jsem se jako v nebi. Jen co Namjoon moje ruce povolil, chytl jsem ho za zátylek a spokojeně vzdychl přímo do jeho ucha. Moc dobře jsem věděl jak miluje slyšet moje vzdychy.

Věřím, že dnešní noc bude dlouhá, a divoká.

*

~Mám psací krizi :'O. Neměla jsem v plánu tuhle kapitolu sepsat za takovou dobu, ale já absolutně neměla nápady a vůbec mi nešlo psaní. Nevím absolutně proč, ale strašně mě to mrzelo. Hlavně proto, že mě tenhle příběh neskutečně baví, a taky.. Blížíme se do finále dámy a pánové 👀.

Omlouvám se, že jsem vás nechala takovou dobu čekat 💮.

Uvidíme se příště!!💜
Armyyy.