Your eyes tell |NamMin|

Kapitola sedmnáctá.

„Super” křikl jsem do místnosti a začal tleskat společně s Hoseokem, který stál vedle mě. „Děláte pokroky, dneska jste si vedli skvěle, pro dnešek je to všechno, uvidíme se zítra” rozloučil jsem se s taneční třídou úklonem a rozešel se ke své tašce s věcmi.

„Hyung? ” došel jsem s taškou k Hobimu, který se z mého oslovení zakuckal vodou, které se zrovna napil. „Vážně, o tebe aby měl člověk strach i když se chceš jenom napít, málem ses utopil” zasmál jsem se. „Sám od sebe mi moc hyung neříkáš, jedině když něco chceš” řekl a otřel si pusu papírovým kapesníkem. „Zašel bys se mnou nakoupit? ” nahodil jsem štěněčí pohled. „Aish, dobře dobře, myslel jsem, že po mě budeš chtít něco horšího” povzdechl si, zvedl se a společně jsme vyšli ze studia.

„Co chceš dneska k večeři? ” ptal jsem se Hoseoka, který za mnou táhl nákupní košík. „Hmm, ramen? ” odpověděl a já přikývl. Chodili jsme mezi regály a do košíku házeli potřebné věci. Zastavil jsem se u regálu s pamlsky pro psy. Napadlo mě, že by bylo fajn Monovi zítra něco přinést. Vybral jsem tedy nějaké sušené maso a hodil ho do košíku. „Budeš si pořizovat psa? ” podíval se na mě překvapeně Hoseok. „Probůh ne” zasmál jsem se. „Tak proč to kupuješ? Víš, že je to pro psy, že jo Jiminie? ” podíval se na mě nejistě, jako bych snad byl idiot. „Samozřejmě, že vím hyung” zasmál jsem se.

„Tak proč? ” zasmál se. „Koupil jsem to Monovi, Namjoonův pes” řekl jsem a klidně pokračoval v cestě k pokladně. „Jo táák, tak to jo” culil se. Vážně, kdy si ze mě přestane utahovat. Za vše jsme zaplatili a vyrazili domů.

Doma jsem si trochu pouklidil pokoj a potom se vrhl na ramen. „Jungkook za chvíli přijde” přišel do kuchyně Hoseok. „Právě na čas, už to budu mít” zamumlal jsem a věnoval se ramenu. Zvuk zvonku nás oba probudil z ticha, které tady zatím panovalo a Hoseok běžel otevřít dveře. Za kterými nestál nikdo jiný než Hoseokův milovaný Jungkook.

Pozdravil jsem se s Kookem a ramen postavil na stůl. Kook s Hobim si sedli ke stolu a čekali než se usadím. „Umm hyung? ” ozval se najednou Kook. „Ano?” zvedl jsem k němu pohled. „Nevadí, že jsem přišel? Já jen nechci překážet nebo tak něco” zeptal se. „Určitě nepřekážíš, si jako rodina, nevadíš mi tady” řekl jsem a dal si první sousto ramenu do úst. Poté jsem se ale zvedl od stolu a přešel k ledničce, kterou jsem otevřel a vytáhl kolu. „Hyung? Chceš kolu nebo sodu? A ty Kookie co bys chtěl k pití? ” otočil jsem hlavu směrem k nim. Oba dva na mě koukali s očima doširoka otevřenýma. Nechápal jsem.

Hoseok se nahl ke Kookovi ale nezpouštěl ze mě pohled. „Vidíš? ” řekl tiše, ale já to i tak slyšel. „Co? ” prohlédl jsem si je oba. Hoseok se najednou zvedl ze židle, přešel ke mě a chytl mě za ramena. „Změnil si se” řekl. „Jak to myslíš? ” zasmál jsem se a setřásl ze sebe jeho ruce. „Celý den se ke mě chováš jinak, ramen jsi udělal, protože jsem si o to řekl a teď jsi mi dokonce několikrát řekl hyung” jeho oči se rozsvítily jako majáky. Nevěděl jsem co říct, protože měl pravdu. Většinou si z něho utahuju já, a hyung mu neříkám nikdy. Co se to se mnou děje?

„Aagh náš Jiminie už dospěl, on se zamiloval” objal mě. „Je to tak vidět? ” zeptal jsem se a vysloužil si další šokované pohledy od kluků. „No vážně co to s tebou ta láska dělá hyung” ozval se tentokrát Kook a já se uchechtl. „Sám nevím” řekl jsem, odstrčil Hobiho stranou a sedl si znovu ke stolu.

Myslím si, že jsem se, už od momentu co jsem Namjoona poprvé uviděl, hodně změnil. Řekl bych, že k lepšímu. Líbí se mi taková změna. I v tanci se mi daří víc než předtím. Celkově jsem pozitivně naladěný každý den. Díky němu..

„Děkuju za večeři hyung” poděkoval Kook a odešel do Hoseokovi ložnice. Všechny talíře jsem dal do dřezu a umyl. Zezadu ke mě přišel Hoseok a poplácal mě po rameni. „Přeju ti to Jiminie, zasloužíš si to” upřímně se na mě usmál a já mu úsměv opětoval. „Děkuju, Hobi-hyung”.

Tu noc jsem nemohl spát, hodně jsem přemýšlel. Čím jsem si zasloužil takové štěstí? Čím jsem si zasloužil jeho? Nedokážu si představit život bez něho, teď už ne.

Bohužel..

~Doufám, že se máte dobře. Snad se vám tahle poměrně část o ničem líbila 😅⭐. Příště už to bude určitě lepší.