Your eyes tell |NamMin|

Kapitola třicátá třetí.

Cesta byla krátká, za necelých třicet minut jsme byli na místě. Namjoon nesl naše tašky a já držel vodítko s Monem. Vystoupili jsme z vlaku a vydali se ven z nádraží.

Cestou mezi námi panovalo ticho. Nervózně jsem v ruce mnul vodítko a přemýšlel nad situací, ve které jsem se ocitl. Co když se jim nebudu líbit? Napadlo mě. Namjoon nejspíš zpozoroval neklid v mém obličeji a tak mě chytl za ruku. Otočil jsem hlavu k němu. „Nemusíš se ničeho bát" hřejivě se na mě usmál a tím se mu na obličeji vyrýsovaly ďolíčky. Lehce jsem se pousmál a znovu se zadíval na cestu před námi. Upřímně, moc mě to neuklidnilo.

Za zhruba patnáct minut jsme došli k velkému bílému domu. Namjoon šel přede mnou, otevřel dvířka od branky, která byla před domem, a hned jak jsem vstoupil znovu je za mnou zavřel. Přešel s taškami před hlavní dveře kde se zastavil a čekal na mě s Monem. Chytl jsem Mona do náruče a zhluboka se nadechl. „Můžeme? " zeptal se Namjoon na což jsem mu odpověděl pouze kývnutím hlavy. Tak jo... Jdeme na to.

Namjoon na dveře zaklepal a chvíli počkal. Dveře se najednou rozevřeli a v nich stála středně starší žena, na nose jí seděly červené brýle a byla ve stejné výši jako já. Oči se jí rozzářily jen co uviděla Namjoona a doširoka se usmála čímž světu odkryla své ďolíčky. A v tu chvíli mi bylo jasné kdo to je...

„Namjoone! " vykřikla nahlas, roztáhla ruce do stran a vtáhla do objetí Joona. „Ahoj mami" zasmál se a objetí jí oplatil. „Ukaž se mi" odtáhla se od Namjoona a začala si ho prohlížet při čemž ho pohladila po tváři. Stál jsem tam jako zamrzlý. „Mami" řekl najednou Namjoon a chytl mě za ruku. „Tohle je Jimin" podíval se na mě a svůj pohled na mě stočila i Namjoonova máma. Slušně jsem se hluboce uklonil. „Dobrý den paní Kim, jsem Park Jimin" řekl jsem s lehce nakřáplým hlasem, byl jsem vážně nervózní. „Namjoon nám o tobě hodně vyprávěl, nemohla jsem se dočkat až tě poznám osobně" mile se na mě usmála a ze mě jakoby najednou všechen stres a nervozita opadla. „Pojďte, pojďte, přeci si nebudeme povídat tady venku" popohnala nás dovnitř.

Sundal jsem Monovi vodítko a položil ho na zem. Vstoupil jsem do domu kde jsem si vyzul boty a následoval paní Kim, která nás vedla do kuchyně. „Přišli jste právě na čas, za chvíli by měla dorazit i Geongmin" řekla paní Kim. „Namjoone ty zatím můžeš odnést ty tašky nahoru a já s Jiminem půjdeme do kuchyně" řekla, Namjoon jí odpověděl zamručením a vydal se nahoru po schodech. Já zatím došel s paní Kim do kuchyně, kde jsem se posadil na židli k jídelnímu stolu. Paní Kim se posadila naproti mně a společně jsme vyčkávali na příchod Namjoona, což naštěstí netrvalo dlouho.

Namjoon vešel do místnosti a těsně za ním ho následoval o něco starší muž, který si přisedl vedle paní Kim. Joon si sedl vedle mně a chytl mě pod stolem za ruku.
„Tati" prolomil trapné ticho Namjoon. „Tohle je Jimin" řekl a podíval se na mně. Starší muž na mě pohlédl a chvíli si mě, bez jakékoliv reakce, prohlížel. Trochu mě to znervózňovalo. „Dobrý den, jsem Park Jimin" pokusil jsem se o úsměv a poklonil se.

„Tvůj kamarád?" odignoroval mé představení a podíval se směrem k Joonovi. „Můj přítel" odpověděl Namjoon s klidným výrazem ve tváři. Pan Kim se znovu podíval na mně. Přísahal bych, že jsem se v tu chvíli začal potit nervozitou. Ten pohled, který mi věnoval se mi vůbec nelíbil, nebyl příjemný. „Mami! Tati! Jsem doma! " ozval se najednou pro mně neznámí hlas a chvíli po tom se do kuchyně přiřítila mladá, drobná, hnědovlasá dívka. Všichni jsme na ní upřeli své pohledy až na pana Kim, který pořád zíral na mně jakoby mě chtěl doslova zabít pohledem.

Náhle se pan Kim zvedl ze židle a chtěl odejít z místnosti, ale zastavila ho ruka paní Kim. „Drahý" oslovila ho. „Mám ještě práci" pohladil paní Kim po hřbetu ruky a odešel z místnosti.

„Stalo se něco? " zeptala se nechápavě hnědovlasá dívka. Paní Kim zavrtěla hlavou. „Nemáte hlad? Určitě ano, něco vám připravím" zvedla se a přešla ke kuchyňské lince. „Mohl bych pomoct? " ozval jsem se a zvedl. „Jsi hodný Jiminie, ale nemusíš se tím zatěžovat" řekla a vlídně se usmála. „Rád pomůžu" řekl jsem.

Pomohl jsem paní Kim s přípravou jídla, zatímco se Namjoon s neznámou dívkou přesunuli do obývacího pokoje, čekajíc na to kdy je zavoláme. Během přípravy jsem s paní Kim prohodil pár slov. Moje první dojmy na ní, byly skvělé, je příjemná, milá a hodná, přesný opak pana Kima, ten na mně moc dobrý dojem neudělal, měl jsem pocit jakoby mu moje přítomnost vadila. Taky ty pohledy, které mi věnoval, děsil mě.

Postavil jsem poslední talíř s pokrmem na jídelní stůl a opucoval si ruce do kalhot. „Ještě jednou děkuji za pomoc Jiminie" přišla ke mně paní Kim a přívětivě se usmála. „Nemáte za co paní Kim" mávl jsem nad tím rukou a usmál se. Společně jsme zavolali ke stolu Namjoona s hnědovlasou dívkou a čekali na jejich příchod. Po jejich příchodu si Namjoon opět sedl vedle mně a hnědovlasá dívka vedle paní Kim.

Dívka, přímo naproti mně, si mě začala dlouze prohlížet až mi to začalo být nepříjemné...

*

~Tři dny! Přesně tři dny jsem se tuhle kapitolu snažila napsat 😅 a konečně! Je to hotové!!

Každopádně zajímalo by mě.... Taky se tak strašně těšíte na BUTTER?! Protože, Já ano😩✨. Nemůžu se dočkat! Jaké z toho máte vy pocity? Těšíte se??

**This should be illegal..

Já-.. Nemám slov.