Human Zoo | Vmin

29.

Rozhodl jsem se pro zájezd. Je to možná ode mě hnusný, ale ono se vlastně asi není o co snažit. Jen doufám, že bude naprosto v pořádku. Nic víc dělat nemůžu. I kdybych tu zůstal, tak bych se na něj jen mohl chodit dívat, ale reálně bych ho nijak neochránil.

,,Tak vyrážíme?'' usmíval se na mě Jungkook s kuframa v rukách. ,,Jop.'' dobalil jsem si poslední věci a zapl kufr. Vydal jsme se na chodu a už jsem se dost těšil.

Na letiště nás hodil taxík a my si jen našli naší třídu. Byla tu skoro celá, což mě překvapilo, ale nebyl jsem proti. Aspoň bude sranda. Začali nás odbavovat a my se vydali pomalu, ale jistě na nástupiště.

,,Tak třído, připravte si letenky a pasy!'' zavolal na nás můj oblíbený učitel. To byla další dobrá věc na tomhle výletě. Ale jak řekl, vytáhl jsem si své doklady a podal je nějakýmu cápkovi v uniformně. V letadle jsem seděl vedle Jungkooka a Yoongiho jenže ten usnul dříve, než jsme vůbec vzlétli. Tak jsem si povídal s Kookem a v duchu jsme se modlil za dobro pro Jimina.

Jimin:

Už dlouho jsem neviděl toho kluka s tím krásným úsměvem. Mrzelo mě to. Neukázal se tu už dýl jak týden a to u něj nebylo obvyklé. Býval tu každý den a teď nic. Stále jsem ho ale mezi několika cizími lidmi hledal. Občas jsem i měl pocit že jsem ho zahlédl, ale vždycky jsem se spletl. Chyběl mi.

Sklíčeně jsem seděl před sklem a toužil po tom, vidět jeho úsměv. Ano, za den tu prošlo několik lidí s hezkým úsměvem, ale žádný se nepodobal tomu jeho. Bylo to zvláštní. Tolik lidí a ani jeden podobný úsměv. Pak se mě ale něco dotklo na rameni a já se trošku lekl. ,,Ahoj kamaráde.'' ozval se ten tmavovlasý kluk, jenž jeho jméno stále neznám. Jen jsem se na něj podíval a čekal jsem co bude dál.