Human Zoo | Vmin

57.

Domů jsem přišel naprosto prázdný. Kook se nabídl, že se mnou bude, abych nebyl sám, ale odmítl jsem ho. Chtěl jsem být sám. V nemocnici jsem byl dvě noci. Padl jsem do postele a rozbrečel jsem se na novo. Tady ... V týhle posteli mi ještě před třema dny spal. Byl tu semnou. Vonělo to tu po něm a to mi na smutku dodávalo. Ta zrada, kterou teď Jimin musel cítit... Bodalo mě to srdce.

Mohl jsem ho vidět. Jít se podívat do zoo. Určitě tam bude, ale neměl jsem na to sílu. Ani mluvit bychom spolu nemohli. Chtěl jsem ho tak moc obejmout.

Jediné řešení, které mě teď napadlo, bylo jít se opít. Hodně... Až do němoty. Vzal jsem si peníze, mobil a vydal se do nejbližšího baru. Sedl jsem si na stoličku a objednal rovnou něco tvrdého. Tahle noc bude dlouhá.

Ani nevím jak, ale nějak jsem se objevil doma. Seděl vedle mě Kook. ,,Co tu děláš?'' zamumlal jsem když jsem se odhodlal mluvit. ,,Tae, tohle nemůžeš dělat...'' promluvil káravě. ,,Jenže, když já ho potřebuju.'' zase se mi zalily oči slzama. Asi ve mně nějaký ten alkohol zůstal. ,,No tak... Jsi dospělej. Pojď ven a najdi si někoho, s kým to bude mít cenu a nebudeš si muset za ten vztah platit.'' prosebně mě sledoval. ,,Ne! Já chci jenom Jimina! Teď zase trpí!'' zamračil jsem se na něj. ,,Vůbec tomu nerozumíš!'' rozčiloval jsem se. Ani nevím proč mě to tak vytočilo, ale už to tak bylo. ,,Dokud mi nebudeš chtít pomoct získat Jimina zpátky, neříkej mi nic.'' rozhodnutě jsem pronesl a on si povzdychl.