Human Zoo | Vmin

44.

Ukázal jsem mu všechny pokoje a pak i skříň s oblečením, aby věděl že si může kdykoli cokoli půjčit. ,,A to by mělo být všechno.'' vydechl jsem a usmál jsem se na něj. ,,Dobře, děkuju moc.'' usmíval se na mě. ,,Nemáš za co. Já... Jsem rád že tu se mnou jsi.'' podíval jsem se mu do očí. ,,Ale teď budu muset na chvilku ... Asi na hodinku odejít ano?'' on přikývl. ,,Počkám tady. Neboj.'' usmál se na mě. Byl opravdu moc rozumný.

Při odchodu jsem ho zamkl, aby se mi k němu nemohl dostat kdokoli jinej. Vydal jsem se rychlým krokem ke Kookovi. Měl by to vědět.

,,Čau, co tu chceš?'' vydechl mezi dveřma. ,,Musím ti něco říct!'' vešel jsem dovnitř a zavřel jsem dveře. ,,No tak mluv.'' pousmál se. ,,Já... Včera jsem si k sobě nastěhoval Jimina.'' řekl jsem hned. ,,Cože? Jak jsi to udělal?'' vykulil na mě oči. ,,Prostě... Nechtěli mi ho dát k adopci a ... Možná jsem ho trošku ukradl.'' polkl jsem nejistě. ,,Co?! Ne! Musíš ho hned vrátit!'' rozpřáhl ruce. ,,Nikdy! Teď už je můj a nic se mu nestane!'' zakroutil jsem odmítavě hlavou. Věděl jsem že bude proti. ,,Taehyungu přeskočilo ti?!'' byl poměrně naštvaný. ,,Ne. Vůbec ne! Konečně mám to, co jsem chtěl.'' doufal jsem že bude chápat mojí radost, ale on ne. ,,Tae! Jsi dospělej sakra! Uvažuj tak a chovej se podle toho!'' zvýšil na mě hlas. ,,Víš co? Tohle nemám zapotřebí. Chtěl jsem si normálně promluvit. Jdu zpátky.'' vydal jsem se k východu. ,,Taehyungu sakra! Ty seš prostě magor!'' zastavil mě mezi dveřmi. ,,Nejsem. A pusť mě!'' vycukl jsem se mu a rychlým krokem jsem odešel.

,,Stůjte!'' zavolal na mě někdo z povzdálí. Otočil jsem se. Běželi za mnou nějaký zvláštní lidi. ,,Jste Kim Taehyung?'' zeptal se jeden z nich. ,,Ano jsem.'' nechápal jsem o co jde. V životě jsem je neviděl. ,,Jste obviněn za krádež Park Jimina.'' promluvil jeden z nich ledově.