Human Zoo | Vmin

26.

Tae:

Ani mi nebudete věřit, jakou radost mi udělalo to, že jsem ho zase viděl. Jenže moje radost ihned opadla, když jsem spozoroval četná zranění na jeho těle. Vypadalo to, jakoby byl objetí nějakého násilí. Naskočila mi z toho nepříjemná husina. On ale vypadal tak bezstarostně, že jsem si jen pomyslel, jestli to snad není andílek spadlý z nebe.

Zvládl bych tu sedět celé hodiny, ale on zase zmizel. Bál jsem se na jak dlouho. Začali se tu scházet lidi a já začal tušit. Zase bude mít vystoupení. Nad tou myšlenkou jsem se usmál.

Jimin:

Bylo po mě chtěné, abych tancoval tu novou sestavu. Nevadilo mi to. Finnian mě pochválil, takže to určitě je dobrý. Zase jsem se viděl s tou hodnou paní, co mě upravila. Opět jsem měl svůj zlatočerný oblek a hezky upravený obličej.

Venku už bylo hodně lidí. Poznal jsem mezi nimi i toho s hezkým úsměvem. Když se naše pohledy, střetly usmál se. Mě to zahřálo u srdíčka. Pak už se rozezněla hudba a já se začal soustředit na pohyby.

Tae:

Byl až moc dobrej. Tahle sestava byla lepší než ta předtím a mně to do sebe začalo zapadat. Byl pryč na výchově. Tam se tohle naučil. Ale aby se to naučil, byl trestaný. A protože to jeho tělo nezvládlo, protáhlo se to o týden, kvůli zraněním. To mě vytočilo. Rozhodl jsem se to ještě dnes jít vyřešit s panem Namjoonem. Na Jimina nikdo ruku vztahovat nebude! Ale teď Jiminovo sestava.