Ta prázdnota, beznaděj a vnitřní panika... To všechno mě teda svíralo a přesto jsem věděl, že Jimin je na tom určitě hůř. Měl jsem o něj strach. Zase mu ublíží. Ten se jen tak nevzdá. Pak se z Jimina stane jen hromádka strachu a to nesmím dopustit, jenže nevím jak tomu zabránit. Ukrást ho znova nemůžu. Nevyšlo by to. Za peníze mi ho nedají. Ani kdybych si půjčil. Nikomu ho nedají k adopci... Všechny dveře a okna kudy ven byly zavřený. Pak mě ale něco napadlo.
,,Musí to tu někde být!'' mumlal jsem pro sebe a pročítal si veškeré papíry o Jiminovi. Ano správně, vloupal jsem se Namjoonovi do kanceláře. Pak jsem to našel. Jiminuv papír. Bylo na něm vše, co jsem potřeboval. Rychle jsem si to strčil do kapsy a zmizel pryč. Tohle už musí vyjít!
Jimin:
To, že mi ten člověk stále ubližoval, už zmiňovat nemusím. To by se dalo přežít, ale chyběl mi on. Taehyung. Jenže zároveň jsem na něj byl naštvanej. Nedodržel to, co slíbil. Třeba jsem mu opravdu jedno a jen si se mnou chtěl užít. To už se ale nedozvím, protože jsem tady a on někde tam. Volnej a šťastnej.
ČTEŠ
Human Zoo | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl vychovaný strachem, poddajností a tvrdou výchovou. Jeho novým domovem se měla stát výstavní vitrína přístupná veřejnosti. Nepoznal lásku, ani soucit. I přes to byl neobvykle krásný a talentovaný a toho si všiml i Taehyung. Kluk c...
