Human Zoo | Vmin

51.

Náš oční souboj trval asi půl minuty. ,,Chlapče měj rozum. Nevíš do čeho jdeš.'' mluvil klidně. ,,Mně je to jedno. Já se ho prostě nezbavím!'' rezignovaně si povzdychl. ,,Jimine odcházíme.'' sledoval Jimina. ,,Namjoone víte, že já se nerad vzpouzím, ale ... Já jsem také pro to tady zůstat.'' víc mi stiskl ruku. Měl jsem strach, že mi ho opravdu vezme. ,,Tohle ... To si za rámeček nedáte!'' výhružně mě sjel pohledem ten člověk a odešel. Jimin se ke mně schoval.

,,Že už mě nedostanou zpátky? Já tam nechci.'' rozplakal se. Bylo mi ho tak moc líto. Zdálo se mi, jakobych držel v ruce tu nejkřhčí porcelánovou panenku. ,,Ne. Nikam tě nepustím. Jsi můj a mým taky zůstaneš.'' dal jsem mu pusu do vlasů. ,,Děkuju.'' zamumlal a já si ho k sobě víc natiskl. Během chvilky u mě usnul. Donesl jsem ho do postele, sundal jsem mu oblečení a nechal jsem mu jen mikinu a trenky. Přikryl jsem ho a lehce ho políbil. Byl to doslova andílek.

Nemohl jsem spát. Zítra mám zaplatit zbytek 300 tisíc a mám jen 10 tisíc wonů. Nechci aby mi ho vzali. Já to nedovolím, i kdybychom měli utéct z domova. Pořád jsem Jimina sledoval. Byl krásnej. A roztomilej. Jimin se ke mně přitulil. Pevně objal a tak jsem ho začal hladit ve vlasech. Po chvilce jsem usnul.

Bylo tu ráno. Byl sice víkend, ale já musel odevzdat ty peníze. Nemohl jsem tam ale jít takhle. Prostě tam nepůjdu. Akorát by mě zabili. Jimin ještě spinkal a tak jsem se vydal mu připravit snídani. Udělal jsem toasty a dva hrníčky čaje. Pak už jsem na něj jen čekal.

Byl to opět krásný a poklidný den, dokud se opět neozvalo klepání na dveře. Vstal jsem a vydal jsem se otevřít. Byl to Kook. ,,Nazdar kamaráde.'' usmíval se na mě. ,,Ahooj pojď dál.'' usmál jsem se na něj taky. ,,Jimine máme návštěvu.'' zavolal jsem a brzy vedle mě stál malý, roztomilý kluk.

,,Jé ahoj Kooku.'' taky se usmál. Ti dva si rozuměli a já bych rád, protože Kook pochopil, proč to dělám. ,,Přinesl jsem vám nějaký dortíky.'' uculil se a položil krabici na kuchyňskou linku. Jimin si hned vybral nějakej sladší a rovnou se do toho pustil. Oči mu zářily blahem a já se na něj nemohl vynadívat.

Kook odešel někdy kolem 8 večer. Já i Jimin jsme byli příjemně unavení z celého dne blbnutí. Oba jsme si spolu lehli do postele a spokojeně jsme začali usínat. Ovšem ne na dlouho. Začal mi zvonit mobil. Volalo mi skryté číslo. ,,Dobrý den, Kim Taehyung u telefonu.''