Human Zoo | Vmin

13.

Ten kluk měl na sobě nádherné oblečení. Zlatý dres mu krásně tvaroval tělo a černé elastické kraťasy zvýrazňovaly každý jeho pohyb. Tančil nějaké baletní vystoupení. Tělo měl neskutečně vypracované a každej jeho pohyb byl přesnější než Jungkookovo rýsování. S otevřenou pusou jsem ho sledoval. Až pak jsem si všiml cedule před sebou. Park Jimin. Tak se jmenoval. Jméno toho druhého tam ještě nebylo. To mi bylo ale upřímně jedno. Byly tu další informace. Rozhodl jsem si to vyfotit. Ale až po vystoupení.

Když se rozezněl obrovský potlesk, Jimin se uklonil a odešel pryč z našich očí. Já si tedy vyfotil informační ceduli a rychle jsem se vydal domů. Mamka se divila že mi vyzvednutí peněženky, trvalo přes 3 hodiny, ale na tom teď nesešlo. Zavřel jsem se v pokoji a ihned vytáhl telefon a tu fotku. Park Jimin, 18 let, narození 13. října. Víc tam toho nebylo. Koukal jsem na to poměrně zmateně. Chtěl jsem vědět víc, ale nebylo jak. Musel bych s ním mluvit, jenže to asi úplně nejde.

Jimin:

Seděl jsem na své posteli a protahoval jsem si nohy. Už jsem měl zase zpátky svou bílou mikinu, dlouhou skoro až po kolena a spodní prádlo. Měl jsem teď chvíli volno, zatímco můj spolubydlící musel být před lidma. Pak ale přišel čas, že jsem i já musel jít zpátky mezi ně. Pomalým krokem jsem se tam dostal a začala jsem se lehce houpat na houpačce. Většina lidí zase sledovala mě. Nevím co se jim na mně tak líbilo. Každopádně mně se začalo chtít spát, tak jsem slezl z houpačky a lehl jsem si na zem. Zachumlal jsem se do své mikiny a usnul jsem.