Human Zoo | Vmin

25.

Tae:

,,Jak jako že tu není? Říkali jste měsíc a už je to měsíc a týden k tomu. Co je s ním?'' měl jsem o něj opravdu strach. ,,Uklidněte se. My vám nemusíme nic sdělovat.'' byl až moc v klidu, zatímco já měl co dělat, abych udržel vztek na uzdě. Věděl jsem že za to jistý Kim Namjoon zřejmě nemůže, ale štvalo mě to, že mi ani nechtěl říct kde je a co s ním je. ,,Já si to zjistím!'' s těmito slovy jsem odešel. Popravdě, nevěděl jsem jak si to zjistím, ale musel jsem na to nějak přijít.

Na nic jsem nepřišel. Celé odpoledne jsem proležel v pokoji, s mozkem na všechny obrátky. Nic. To mě mrzelo ještě víc. Nezvládl jsem to a z očí se mi spustily slzy. Nevěděl jsem proč, mě ten kluk tak sebral. Kook se mi snažil vysvětlit, že to nemá cenu, ale i tak jsem věřil že jednou budeme spolu. Nezbývalo mi víc, než čekat že se tam Jimin zase objeví.

Jimin:

Celý můj pobyt v takzvané nemocnici jsem proležel a prospal. Modřiny skoro zmizely a tržné rány byly ošetřené a zabalené do divných bílých vatiček. Naštěstí už mě to hlavně nebolelo.

,,Budeme vás propouštět.'' usmála se na mě paní v bílém. ,,Kam?'' nerozuměl jsem. ,,Zpátky k vám.'' pořád se usmívala. ,,K Finnanovi?'' zděsil jsem se. K tomu člověku už jsem se nechtěl ani přiblížit. ,,Ne. Domu.'' začala mi sundávat ty bílé věci. Doufal jsem že domovem myslela doma u Namjoona. Tiše jsem si to přál.

Tak zase špatně. Nebylo to domů k Namjoonovi ale k tomu tmavovlasému chlapci. Už od příchodu si mě prohlížel. ,,Kdo ti ublížil?'' prolomil ticho. ,,Finnian.'' pípnul jsem potichu. Pamatoval jsme si že si nerad povídá a tak jsem nechtěl rozvíjet debatu. ,,Jak jinak.'' zněl ironicky a já nevěděl jak to myslel. Radši jsem nereagoval.