Human Zoo | Vmin

24.

Jimin:

Už jsem to přestával zvládat. Pořád po mně něco ten divný člověk chtěl a za všechno mě nějak bil. Bolelo to a kolikrát jsem si nemohl pořádně lehnout. Byl jsem tu nekonečně dlouho. Každý den utíkal pomaleji a pomaleji. Tréninků přibývalo, ale moje síly ubývaly.

,,Jimine!'' ozval se ten nepříjemný hlas. Ihned jsem vyskočil z postele a běžel jsem za ním. ,,Ano?'' vzpřímeně jsem si stoupl. ,,Dnes tu seš naposledy. Proto mi ukážeš, co jsi se za tu dobu naučil.'' odvedl mě do zrcadlové místnosti. Rány na mém těle nebyly moc pěkné. Sposuta z nich hnisalo, protože mi to nikdo neošetřil. Spustila se hudba a pro mě to bylo znamení, že mám začít tancovat. Snažil jsem se co nejvíc. Moje nohy mi vděčné moc nebyly, ale nepotřeboval jsem dostat další rány.

,,Výborně. Udělal jsi mi radost.'' usmál se na mě. To pro mě znamenalo opravdu hodně. Nikdy mi tohle neřekl. Usmál jsem se taky. ,,A teď zalez k sobě a počkej tam na Namjoona.'' řekl už zase chladně a odešel. S dobrým pocitem jsem tam odešel. Jenže těsně před postelí se mi zamotala hlava, podlomila kolena a já se sesunul na zem.

,,Otevírá oči.'' ,,Je vzhůru!'' kolem mě zněli neznámé hlasy. ,,Jimin-shi, slyšíš mě?'' ozval se Namjoon. ,,Ano slyším.'' vydechl jsem potichu. Víc nešlo. ,,Výborně. Odpočívej.'' dotkl se mé tváře. Bolelo to. Měl jsme ji otlučenou od Finniana. Zavřel jsem tedy znovu oči a opět jsem usnul.