Human Zoo | Vmin

38.

Jen co jsem se vrátil domů, začala zase úmorná škola. Ale na druhou stranu, dostal jsem za ten měsíc, hned několik jedniček. Mamka na mě byla pyšná a táta taky. Já byl spokojený a na Yeonjuna už jsem ani moc nemyslel. To bych si ale nesměl vzpomenout na něj. Na Jimina.

Přemýšlel jsem, kolik jsem toho už kvůli němu udělal. Odstěhoval jsem se, utratil jsem za to nemálo peněz a byt si přizpůsobil pro dva. Najednou mi něco řeklo, že bych ho měl dojít zkontrolovat. Na nic jsem nečekal a prvním autobusem jsem tam odjel.

Zoo byla jako obvykle otevřená, ale pršelo. To mi ovšem nebránilo ho vidět. Seděl u skla, bokem ke mně, s rukou položenou na zvenku mokrém skle. Pozoroval kapky a zdálo se, že se zase trápí. Doběhl jsem k němu tak, aby byl ke mně čelem. Podíval se na mě. Usmál jsem se a zamával jsem mu. Taky se usmál, ale vypadal smutně a unaveně. Nechápavě jsem naklonil hlavu a tázavě ho sledoval. On se na mě jen podíval a kývnul hlavou k tomu tmavovlasému klukovi, který nás momentálně nevnímal. Připadal jsem si dobře, že si rozumíme posunky, ale Jimina mi bylo líto. Ublížil mu. Nevím jak, ale muselo to být hnusný.

Jimin:

Toho kluka s krásným úsměvem jsem viděl strašně rád, ale já byl z toho mýho spolubydlícího tak vyděšený, že už jsem se neuměl radovat, ani z jeho úsměvu. Pak na mě ale ten tmavovlasý zavolal. Poslušně jsem se zvedl a kulhavou chůzí jsem k němu došel. Chtěl po mně, abych si sedl k němu a nikam nechodil. Musel jsem poslechnout.

Tae:

Moc dobře jsem poznal co má s chůzí. Neříkám nic, tohle už jsem si zažil. A taky jsem tak viděl mého minulého přítele, když jsme spolu spali. Bylo mi jasné co to znamená. Pro mě to byl jasný signál, dostat ho od tud co nejdříve. Vyběhl jsem do kanceláře už mně známého Namjoona.