Human Zoo | Vmin

39.

,,Dobrý den pane Kim.'' vletěl jsem do dveří a jen jsem se lehce uklonil. ,,Co se děje?'' klidně mě sledoval. ,,To se chci zeptat já vás!'' byl jsme z toho celý rozrušený. ,,Jak je možné, že jsou lidé znásilnění jejich spolubydlícími??!'' napjatě jsem ho sledoval. ,,Nevím o kom mluvíte.'' pokrčil rameny. Jeho klid mě poněkud vytáčel. ,,O Jiminovi a tom divným klukovi, co s ním žije.'' snažil jsem se mluvit klidně. ,,Bohužel, s tímhle já nic neudělám. A pokud je to vše, rád bych se věnoval tomu, v čem jste mě svým nevychovaným chováním navštívil.'' upil své kávy a mě tím naštval. ,,Poslouchejte mě!'' stoupl jsem si a on mě v klidu sledoval. ,,Ano?'' zvedl ke mně oči. ,,Vadí mi že je tady. On si to nezaslouží a... Jelikož nemám jinou možnost, já si ho chci adoptovat!'' rozhodně jsem ho sledoval. Teď už nebylo cesty zpátky. Ale já ani nechtěl. Teprve teď, se jeho klidný výraz prolomil.

,,Cože chcete?'' vydechl potichu a já byl rád, že jsem ho dostal aspoň z toho klidu. ,,Adoptovat Park Jimina.'' zopakoval jsem pomaleji. ,,Bohužel, ale ten není k adopci.'' opět se jeho pohled vrátil do toho otráveného klidu. ,,Nemůžete mi to zakázat. Nikde to nemáte napsaný!'' opět mě vytočil ještě víc. ,,Ale na tohohle kluka mám zvláštní právo. Patří mně a proto o něm budu rozhodovat já.'' jen se provokativně usmál. ,,To nemůžete! Proč tedy když vám patří, tak mu necháte ubližovat?'' hlas se mi zlomil. Teď jsem se spíš cítil bezradně. ,,Protože v tomhle mu nijak pomoct nemůžu a navíc ... To je příroda.'' pokrčil rameny. ,,Příroda?! On je člověk jako my! Nezaslouží si být zneužíván a už vůbec ne když o tom víme!'' praštil jsem do stolu. ,,Uklidněte se! Nemá cenu se kvůli tomu rozčilovat. Jimin patří mně a hotovo. Nedostanete ho. A teď jděte.'' chtěl jsem něco říct, ale on mě zastavil. ,,Hned!'' oznámil přísněji a já naštvaně opustil místnost.