Human Zoo | Vmin

60.

,,Já jsem Kim Taehyung. Je mi 19 let a s vaším synem máme dobrý vztah. Vlastně... Chodíme spolu. A proto je pro mě důležité, abychom mohli být spolu. Nechci, aby mu někdo ublížil a to bezdůvodně.'' naléhavě jsem se snažil vymanit její souhlas. Mlčela. ,,Můj syn je... Gay?'' zněla poměrně zklamaně. ,,Ano je.'' nejistě jsem si zkousl ret. ,,Dobrá... O víkendu se vracím do Korei. Pomůžu vám s tím.''

Ani nevíte jak mi tím zvedla náladu. Budu ho tu mít! A úplně se vším všudy a žádný podmínky. Bude můj! ,,Děkuji vám! Jste úžasná!'' vyskočil jsem na nohy. Tohle musí vědět Kook. ,,Hlavně že bude Jiminovi dobře.'' zněla teď už poměrně pozitivněji. ,,Nashledanou.'' rozloučila se ona a než jsem stihl odpovědět, byl hovor ukončen. To mě netrápilo. Jimin bude můj. Už o víkendu!

,,Neuvěříš co se mi povedlo!'' do telefonu jsem víceméně vykřikl. ,,Co?'' nechápavě vydechl Kook. ,,Zařídil jsem, aby si máma Jimina ho vzala zpátky a pak mi ho přenechá!'' skákal jsem po pokoji. ,,Fakt?!'' nadšeně se ozval. ,,Jooo!'' vypískl jsem. ,,A kde jsi vzal jeho číslo?'' řekl opět klidněji Kook. ,,No... Ukradl jsem jeho kartu.'' zamumlal jsem. ,,Ou... Tak to ji tam ale musíš vrátit, jinak jí Jimina nevydají.'' zarazilo mě to. ,,Jak to víš?'' nejistě jsem se na kartu podíval. ,,Dělali jsme na to referát.'' slyšel jsem jak se šklebí. ,,Dobře. To zařídím. Díky za informaci.'' vydechl jsem a začal jsem přemýšlet jak to provedu. To bylo ale teď to hlavní, co jsem musel udělat. ,,Tak já to jdu zařídit. Ozvu se pak. Díky, ahoj!'' počkal jsem na jeho rozloučení, načež se hovor ukončil.

Měl jsem štěstí. Namjoon nebyl v kanceláři a tak jsem kartu vrátil tam, odkud jsem ji vzal. Veselým krokem jsem se vydal za Jiminem. Musím mu to nějak naznačit.

Zakoušeně tam seděl a díval se do země. Když mě viděl, výraz se mu neměnil. Jen si mě prohlédl, ale jinak se mi nevěnoval. Musel se zlobit. Zaťukal jsem na sklo. ,,Jimine!'' zavolal jsem nahlas. Podíval se na mě. Provinile jsem ho sledoval. O víkendu tě dostanu ven. Snažil jsem se artikulovat. Nevím jestli mi rozuměl. Tvářil se pořád stejně. Lítostně jsem ho sledoval. Po chvíli došel ke sklu. Položil na něj dlaň a já položil tu svou na stejné místo. Chtěl jsem ho už cítit. Já se vrátím. Opět jsem artikuloval. Musí počkat. Ale už jen 2 dny. Pak už bude mít klid na vždycky.