Human Zoo | Vmin

45.

Na místě jsem ztuhl a zbledl. ,,Um... Co přesně mě čeká?'' nejistě jsem je sledoval. ,,Každej měsíc po dobu roku, budeš platit 53 milionů wonů. Nebo nám Jimina vrátíš.'' mluvil pořád ten samej, tím stejným tónem. ,,Cokoliv, ale Jimina vám nedám!'' díval jsem se jim to očí. ,,Jak odvážné.'' promluvil ironicky další z nich. ,,Ale opovaž se ty peníze nemít! První měsíc zaplatíš nejpozději pozítří!'' zavrčel a pustil mě. Sledoval jsem je, jak odchází.

Domů jsem přišel rozrušený. 53 milionů wonů měsíčně, je strašně moc. To není ani moje výplata. Odemkl jsem. ,,To jsem já, Tae. Jsem doma.'' zavolal jsem co nejpřátelštějším tónem. Ozvaly se malý krůčky. Za chvíli stál přede mnou. ,,Ahoj.'' usmíval se na mě. Opravdu byl sladkej. ,,Ahoj Jimine.'' sundal jsem si boty a opatrně si ho přitáhl do objetí. ,,Jsem rád, že tě vidím u sebe.'' šeptl jsem a on se ke mně jen přitulil. ,,Ty jsi takovej mazlík?'' uculil jsem se. ,,A můžu?'' najednou zněl nejistě. ,,Určitě. Ty vždycky!'' pevně jsem ho stiskl a začal hladit ve vlasech.

Jimin:

Byl to úžasný pocit být zase u někoho, kdo mě měl rád. Tae byl úžasný člověk, s krásným úsměvem a myslím, že mu můžu i věřit. Rozhodl jsem se, mu svoji důvěru svěřit. Chtěl jsem aby věděl, že mu prostě věřím ve všem.

,,Tae?'' usmál jsem se na něj. ,,Ano?'' úsměv mi oplatil. ,,Já jen... V tý zoo jsem byl ... Ne protože bych byl nějakej špatnej, nebo tak, ale... Když mi bylo 9 mamka mě tam prodala, aby se mohla uzdravit. Chtěla si mě vzít zpátky, ale neozvala se.'' podíval jsem se mu do očí. Najednou se na mě díval překvapeně. ,,Já ale vím, že ty nejsi špatný člověk.'' usmíval se. Byl opravdu zlatej. Došel jsem k němu a pevně jsem ho objal. ,,Děkuju. Mám tě rád.'' zavřel jsem oči a zůstal jsem ho objímat.