Human Zoo | Vmin

10.

,,Nemluv na mě, nerad s někým mluvím.'' promluvil jako první. Naskočila mi z jeho hlasu husina. ,,Dobře.'' pípl jsem potichu. Schoval jsem se opět do deky, ale zvědavě jsem kluka sledoval. Bylo zvláštní tu s někým být. On si mě ale vůbec nevšímal. Nakonec mě únava zmohla a já usnul.

Tae:

Spal jsem celý den. Mamka mi přinesla jídlo, ale z toho jsem moc nesnědl. Vzbudil jsem se až následující den v 6. Teď už mi špatně nebylo. Jen jsem potřeboval strašně na záchod. Vyběhl jsem tedy z postele a zamířil rovnou do koupelny. Tam jsem si dal i delší sprchu. Umyl jsem si hlavu a růžový šampon mé sestry, mi připomněl toho kluka. Málem se mi povedlo na něj zapomenout. Teď se mi ale vzpomínky na něj až moc oživili. Jak kdybych znovu viděl slzy na těch jeho tvářích a ten utrápený výraz. Chtěl jsem ho vidět znova.

Zbytek ranních příprav jsem stihl rychleji než nejrychleji jsem uměl a za 10 minut jsem stál před dveřmi. Mamce jsem jen napsal SMS, že jsem si u Jungkooka zapomněl peněženku a vyběhl jsem směrem k zoo. Mávl jsem na prvního taxíka. Ani nevím proč, jsem za ním tak spěchal ale, musel jsem se přesvědčit o tom, že je v pořádku. Překvapilo mě že zoo byla v neděli takto brzo ráno otevřena, ale pro mě jedině dobře. Rychlým krokem jsem se vydal k jeho teráriu. Nebyl tu. Seděl tam jen nějaký jiný kluk. Vypadal starší a měl černé vlasy. Sledoval mě docela nepřátelsky. Myslel jsem si že jsem si spletl terária, ale v tu chvíli z dveří vykoukla růžová hlava. Usmál jsem se. Byl moc roztomilej. Vypadal jako by se teď vzbudil. Zamával jsem mu. On mi chtěl také zamávat, ale ten s těmi tmavými vlasy si rychle stoupl a růžovovlasého sevřel v objetí. Nevypadal že by se mu to líbilo. Spíš naopak. A pak udělal ten větší něco, co mě vlastně zasáhlo. Hrubým způsobem ho políbil. Ani náznak jemnosti.

Jimin:

Nemohl jsem se bránit. A i kdybych se o to pokusil, dopadlo by to určitě špatně. Měl jsem z něj strach. Přišlo mi zvláštní líbat kluka. Myslel jsem že kluk patří k holce. Alespoň tak jsem vždycky viděl lidi od tud. Když mě ten druhý pustil, opět jsem se podíval na toho, co se na mě tak hezky usmíval. Jenže radši jsem sklopil pohled do země. Nechtěl jsem, aby mi nějak ten větší ublížil.