Black and White [CZ]

3. Ví pravdu...

,,Aáááááááá" zaječela jsem.

x

,,Tesso, jsi v pohodě?" zeptal se mě Jake, když jsem si uvědomila že sedí vedle mě.

,,Jo, jsem v pohodě" zakývala jsem s úsměvem.

,,Mě to tak nepřipadalo." nenechal se odvrátit.

,,Ne vážně, už je to OK " zase jsem se na něj usmála a doufala že odejde.

,,No dobrá..."odešel a já měla v sobě pocit viny že jsem mu to neřekla.

Ale to jsem mu měla říct, že se mi zdálo o úplňku kde se promněním a stratím povědomí o tom čím jsem? Že jsem tě možná zabila? Že jsem monstrum?

Zalezla jsem si do koupelny a udělala jsem ze sebe člověka. Já vím zní to ironicky.

Vlasy jsem si rozčesala a nechala je zpadat do půlky zad. Nanesla jsem pudr, řasenku a lesk.

Ze skříně jsem vytáhla světlounce béžové kraťasky s krajky a tmavě modré tílko, které bylo volnější. Doplnila jsem to dlouhým řetízkem se srdíčkem a béžovou kabelkou s mašlí.

Sešla jsem dolů do kuchyně kde už na mě čekali lívance s javorovým sirupem.

,,Mňam" začali se mi slézat sliny (Nevím jak se domu říká, ale vy víte :D ) .

,,Neslintej" zasmál se Jake.

Sedla jsem si a dávala jsem si souusto po soustu do pusy. Když jsem dojedla dala jsem nádobí do myčky.

,,Promiň dnes tě neodvezu, musím na školení, měj se." řekl trochu posmutnilým hlasem, nad tím jsem se musela pousmát.

,,Dobře nevadí" odpověděla jsem a objala ho, protože měl v plánu jít.

Po chvilce jsem si obula šedé conversky a šla jsem do školy.

Asi se divíte proč nemám žádné věci. Mám je ve skříňce a k tomu mám v kabelce tužku, tak jsem vybavéná.

Po dvaceti minutách jsem došla před obrovskou budovu s názvem 'škola' .

První hodina tělák. Kdo to vymyslel? A ještě k tomu dvojhodinovka.

Vzala jsem si ze skříňky převlečení a namířila jsem si to do šatny.

Když jsem konečně našla šatnu a otevřela dveře, všechny holky se na mě podívali.

Jasně zírejte všichni na mě jako nějaká paka.

našla jsem kus volné lavičky a převlákla jsem se  do bílých kraťasů a černého tílka. Ubula jsem si černé vansky a vyšla na hřiště.

Většina lidí už tam stála a povídala si. 

V šatně jsem zaslechla že náš učitel na tělák onemocněl a my jsme spojeni s klukama.

Super, snad tam nebude Dresic.

Konečně ten ňouma dorazil a přikázal ať si dáme tři kolečka kolem hřiště. Když to dopověděl zahlédla jsem Dresica jak už běží byl celkem rychlý.

Rozběhla jsem se, ale v hlavě jsem měla jen jediné. Tři kolečka? To s mojí kondičkou uběhnu za sto let.

Po pěti minutách běžení jsem se ocitla nějak ve předu, běhala jsem už třetí kolečko a měla jsem slušný náskok. Slušný? Obrovský.

Pootočila jsem se a zjistila že ostatní jsou o polovinu hřiště za mnou. What? Jak se mi to povedlo.

,,Spomal, nechceš aby to připadalo někomu divné"řakl klučičí hlas. 

,, Táhni" odpálkovala jsem ho.

,,Tak, kurva spomal" zařval, div nás nikdo neslyšel.

Zpomalila jsem, ale né kvůli němu, ale protože nechci mít žadné problémy.

,, Tak co chceš?" zeptala jsem se ho otrávěně.

,,Tvoje oči. Jsou černé" řekl s údivem.

Rychle jsem se otočila aby nic neviděl, ale on viděl.

,,Ne to se ti jen zdálo" odfrkla jsem si a trošku přidala. Bylo mi to k ničemu, jelikož mě Dresic stejně dohnal.

,,Černé oči, rychlost. Že mi to nedošlo." usmál se a já nechápala proč se usmál.

Do háje on to o mě ví! Ale jak to mohl zjisti? A jak je možné že ja taky tak rychlý?

On je taky monstrum jako já!

,,Jsi v tom nová, že ano?" zeptal se. Čeho chce docílit proboha?!

,,Ano jsi" uchechtl se.

Jen jsem prokroutil hlavou a běžela cílovou rovinku.

,,Po škole mě počkej na parkovišti." řekl a předběhl mě.

To si nenechám líbit! Rozeběhla jsem se abych ho dohnala. Nepovedlo se byla jsem druhá.

,,Slečno White, překvapila jste mě. Nečekal jsem že máte tak suprovou kondičku. A to že jste málem předběhla i naší Fredku ( Holky z týmu to pochopí ) Prostě máte můj respekt" mlel si pro sebe divný tělocvikář.

,,Díky" poděkovala jsem a šla jsem se napít.

,,Kluci si zahrají lakros a díky volejbal" zařval.

Volejbal? O kruci. Já volejbal neumí hrát a ani nechci hrát. Nejspíš zůstanu na lavičce.

Konečně dvouhodinovka zkončila a mi se mohli jít převléct. Co nejrychleji jsem vypadla z šatny a šla ke skříňce.

Hodila jsem tam věci a chystala jsem vytáhnou literaturu, ale v tom mi někdo zabouchl skříňku před nosem.

,,Co chceš?" řekla jsem mrzutým hlasem směrem k Dresicovi.

,,Jak si se stala, nebo kdo tě kousnul?" pověděl a celou si mě prozkoumal.

,,narodila jsem se tak už. Stačí?." odpověděla jsem.

,,Dnes po škole někam zajdem, něco ti ukážu" mrkl na mě.

O můj bože jen to ne. (Prosím žádné dvojsmysly!!!)

x

x Omlouvám se že jsem to ukončila tady :* Mám  hrozně psací náladu tak očekávejte častěji díli. Chtěla bych je psát pravidelně, ale nemůžete nařídit psovi aby se vyčůral v tu a vtu dobu. Tím chci říct, že budu psát podle nálady a inspirace. Třeba jedna část bude v úterý, druhá v neděli a další až v sobotu (příklad) Snad chápete :D

Aj laf jů :*
-L