Black and White [CZ]

22. Starbucks

Tessa's POV

S některými lidmi se znáte delší dobu a s některými kratší. S některými si rozumíte více a s některými méně. Někteří lidé vás sklamou a někteří zase potěší. Lidé jsou různí....hodní, , laskaví, lakomý, arogantní, ale jací jsme mi? Jak nás vidí? Co si o nás myslí? Je divné se ptát co si o mně myslí, protože nám neřeknou stoprocentní pravdu. Nalhaváme si to. Jen si to nalhaváme, aby jsme se nemuseli cítit zle. Ale já už takhle nežiju. A nikdy žít nebudu. Lidé říkají že osud nám určuje bůh, já říkám že si ho určujem sami, svými slovy a činy. Ale někdy musíte vzít osud druhých lidí do svých rukou. Né, proto že by jste je chtěli ovládat, ale kv7li tomu že je milujete a chcete je ochránit.

Konečně doma. Vběhla jsem do mého pokoje a podívala jsem se na postel. Vzpomněla jsem si na první den. Bylo nádherné ráno 'příjemné' probuzení a hlavně tu byl Jake.

Při té vzpomínce mi ukápla neposlušná slza z oka.

,,crr, crrr" slyším zvonící .

,,Zítra v Starbucksu ve tři hodiny. Pokud tam nebudeš, všichni koho si jen viděla zemře." dopoveděl. Cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy.

,,Alexi" zavzlykala jsem do telefonu ,,Prosím ne"

,,Tak buď zítra ve Starbucks" položil to.

Po tvářích se mi dělaly potůčky slz. Nevím co dělat, mám snad sedět v koutě a brečet? Ne! Brečet rozhodně ne. Musím zachránit mé přátelé, ať to stojí co to stojí.

Vzala jsem si věci na spaní a šla do koupelny. Napustila jsem si vanu a vlezla jsem do ní. Ponořila jsem se a zase vynořila. Umyla jsem si vlasy a poté celé tělo. No co? Nevím kolik dní tam ztrávím. Vzala jsem si notebook do postele a zapla ho. Mezitím co se načítal jsem skočila do kuchyně udělat popkorn. Nasypala jsem ho do misky a vrátila se do pokoje.

Pustila jsem si film 'S láskou Rosie' a když skončil byla jsem z toho nadšená. Byl to senza film. To jsem potřebovala.

Po chvilce na mně dolehla únava a tak jsem se ponořila do říše snů.

***

Ráno, teda spíše odpoledne jsem se probudila v jednu hodinu.

Super mám ještě dvě hodiny. To je spousta času, ale zároveň tak málo.

Oblékla jsem si světle modré džíny, bílé volnější tílko s potiskem 'live your dream' a černý delší svetřík. Nasnídala jsem se a provedla ranní hygienu. Make-up jsem si nedala, ani ho nepotřebuju.

Wow, ten čas tak letí.

Za hodinu tam mám být, tak výjdu trochu dřív, kdyby náhodou.

Vzala jsem si černou kabelku přes rameno a dala do ní mobil a peněženku.

Otevřela jsem dveře a málem jsem narazila do něčí hrudi. Přesněji do Niovi .

Doprdele!

,,Kam pak to k sakru jdeš? Jestli nevíš tak Alex má všude čmuchali" vyhrkl.

,,Já vím, já vím. Jdu se jen proběhnout. Neboj nic se mi nestane." protestovala jsem.

,,Já půjdu radši s tebou" pronesl po chvilce ticha.

,,Ne to je dobrý, já to vzládnu." Chtěla jsem ho obejít, ale opět mně zastavil.

,,To nebyla otázka" stál si za svým. No jo. Patří k rodině Blackům.

,,Nio, prosím. Chci jít sama a pročistit si hlavu" prosila jsem.

,,No dobrá, ale jestli se ti něco stane, v životě si to neodpustím"

Vděčně jsem se na něj usmála a objala ho. On mi objetí opětoval a po chvilce se odtáhl.

,,Buď opatrná" řekl a dal mi pusu do vlasů.

Otočila jsem se a rozběhla jsem se k Starbucks. Snad si Nia ničeho nevšiml.

Vešla jsem dovnitř a posadila se dozadu do rohu.

Je za minutu tři. Nervozita ve mě stoupá od pěti k patnácti.

Patnáct nula-nula. Najednou se dveře otevřely a v nich stál on. Přesný do minuty....Alex.

Xxx

Konečně další část. Je mi líto že nepřidávám častěji, ale bohužel není čas.

Snad jste pochopili že písmena takhle x je flashback :)

Mám vás ráda zlatíčka.

Jsem poslední dobou ve stresu tak kdyby jste dali krásný komentář, trochu by mi to pomohlo se odlechčit.

Tuto část chci věnovat všem kdo tuto povídku čtou a baví je to. <3

Tak si užijte víkend a u příští kapitoly Pa :**

-L