Black and White [CZ]

19. Je to dávno co jsi mi to ukradl.

Dresic's POV

Hladeli jsme ji s Niou snad všude. Jako by se vypařila, nezůstalo po ní vůbec nic. Lhal bych kdybych řekl že o ní nemám strach, protože mám.

Je to už tři dny co se vypařila, nebo spíš jí někdo unesl. Věřím že je v pořádku. Bude v pořádku! Naděje je to jediné co mi zbývá. Co nám zbývá.

Jestli se ptáte jak jsme ozbrojeni, tak nijak. Vím Nia má pravdu, měli by jsme si sehnat zbraně a naplánovat plán, ale donutil jsem ho se na to vykašlat a jít hledat Tessu. Nepřežil bych kdyby se jí něco stalo. Je to moje vina neměl jsem jí tam nechat samotnou.

,,Bež hledat ze shora, já půjdu zezdola" křikl jsem po Niovi.

Stál jsme před obřím skladištěm. Měl tak šest-sedm pater. Nia už byl během vteřiny pryč. Tak a jde se hledat.

Přízemí...nic, nic a zase nic. Kam jí Alexander mohl schovat? A co když to vůbec Alex neudělal?

Z mého přemýšlení mně vytrhl zvonění mého telefonu.

Neznámé číslo....hm. prolítlo mou hlavou.

,,Ano?" zvedl jsem mobil.

,,Máš něco co patří mě a já mám něco co zase patří tobě" ozvalo se v telefonu. Doprdele on na to přišel.

,,Alexi" zaskřípal jsem zubama.

,,Je to dávno co jsi mi to ukradl, jako malý kluk. Pamatuješ? Malý kluk co doběhl původního hybrida." v jeho hlase šlo rozpoznat uchechtnutí.

,,Už od malička jsem dost odvážný" řekl jsem s naprostým klidem.

,,Chci tu věc spátky a ty určitě taky, ale je v tom rozdíl. Tvoje věc je živá." zasmál se. Teď už ve mně kolovaly vlny vzteku. Jestli ještě řekne jedno slovo tak asi vybuchnu.

,,Zítra v tom samém skladišti kde jsi teď. Ve tři hodiny." řekl a típl to.

Trochu jsem si oddechl, ale na druhou stranu mu to nemůžu dát. Při mojí smůle nemám na výběr.

,,Hej" zamával mi rukou před obličejem ,,ty si mně jí donutil hledat, ale místo toho tady stojíš jak hruška!" vyjel po mně.

,,Vím kde je." šeptl jsem.

,,Tak na co čekáme?"

,,Zítra tady mám být ve tři, ty budeš schovaný kdyby se něco stalo."

,,Jakto že tak přistoupil?"

,,Když jsem byl malý tak naší rodinu navštívil. Byl jsem hrozně troufalý a tak jsem jednomu z nich vytáhl malou krabičku z kapsy, přesněji Alexandrovi. Ten ji za tu dobu hledal a já ji měl celou dobu schovanou. Před nedávnem na to asi přišel a hned jednal. Je to moje vina že jí unesl. " dokončil jsem svůj monolog.

Se skleslou hlavou jsem šel ke svému autu a zasedl na místo řidiče. Počkal jsem než Nia nasedne a pak vyjel, i když mohl hít pěšky.

Po deseti minutách cesty jsem zastavil před naším barákem. Potřebuju se odreagovat. Nevím kam šel Nia, ale já si to zamířil do lesa. Během pěti sekund jsem se proměnil a na nic jsem nečekal a běžel jsem. Hnal jsem se s vítrem o závod. Z ničeho nic se nad demnou objevil orel. Letěl mi přím nad hlavou.
Chceš závod orle? Máš ho mít.

Přidal jsem na tempu a co nevidět jsem orla předběhl. Byl to neskutečný pocit. Zanedlouho jsem se objevil ba tý louce co jsme tu byli s Tesso v ten kdy jí unesl. Co nejrychleji jsem se rozběhl. Stébla trávy mně mlátili do obličeje.

Zastavil jsem když zapadalo slunce, usoudil jsem že čas vrátit se domů.

Proměnil jsem se zpátky do lidské podoby a vešel do domu.

,,Čau Lucy" pozdravil jsem svojí sestru.

Lucy je patnáct let. Má středně dlouhé hnědé vlasy. Hnědé oči a bílou pleť.

,,Rodiče se šli proběhnout, vrátí se v noci" řekla místo pozdravu.

Mávnul jsem nad tím rukou a šel pod sprchu. Lehl jsem s bez večeře a hned usnul.

Xxx

Ahoj lidi:)) Omlouvám se že je tu kapitola tak pozdě. Dnes jsem se šla podívat na koně a napadá mně jediné slovo 'wow' :DD

Koment a vote určitě potěší :))
-L