Black and White [CZ]

23. Letter

Přisedl si ke mně a vpíjel se mi do očí. Velice mě to znervozňovalo. Jeho tmavě hnědé oči se dívali do těch mích zelených.

,,Přišla jsi" do široka se usmál, ale já poznala že to předstírá. Zas tak hloupá nejsem.

,,Vyhrožoval si mi" řekla jsem s naprostým klidem, i přes to že ve mně to jen bouřilo. Každičký nerv mi cukal a já jen čekala kdy vybouchnu.

,,To je pravda, ale proto že jsi mi to nechtěla dát dobrovolně" řekl a na tváři se mu vyrýsoval nechutný úšklebek, který vypadal že se nechystá opustit jeho tvář.

,,Zabil si mi bratra!". vyčetla jsem mu.

,,Ne to ty! To ty si ho zabila."

,,Ne...to není pravda!"

,,Ale ano je.....kdyby si mi dávno dala svojí krev, tak se mu nic nestane."

Všechen ten vztek, který se ve mně bouřil se najednou z ničeho nic promenil na smutek. Už jsem nedokázala zastavit slzy, ať jsem se snažila sebevíc. Přála jsem si aby už skončila ta bolest. Chci aby to skončilo.

,,Pojď půjdeme" řekla pomalu se zvedal. Až to zjistí Dresic tak po něm půjde a Alex ho potom zabije. To nesmím dovolit. Nechci aby kvůli mně přišel další člověk na kterém mi záleží o život.

Šli jsme mlčky vedle sebe až k jeho autu, pro mně neznámé značky. Nastartoval a vyjeli jsme. Hustota napětí mezi náma by se dala krájet. Zavládlo hrobové ticho, dokuď jsme nezastavili.

Rychlostí blesku vysedl z auta a otevřel mi dveře.

Óó, jaký gentelman.

,,Slyším tvoje myšlenky." pronesl když zamykal auto. Jen jsem na to obrátila oči v sloup.

Šla jsem těsně za ním až k jeho domu. Prostě obyčejným. Neosečená tráva, neupravené keře, povadlá kvítka a barva domu béžová, dvě patra, plastová okna, bílé vchodové dveře, jak jsem řekla obyčejný dům.

Vešli jsme do vnitř kde to vypadalo trochu líp. Moderněji zaízené.

,,Zítra v 15:47 bude zatmění slunce. V tu dobu musíme kouzlo provést. Neboj budu se snažit aby tě to nebolelo." mrkl na mně ,,Ukážu ti pokoj kde strávíš noc. Měla by ses pořádně prospat." Kývl ať jdu za ním po schodech. Zdá se mi to nebo až teď jsem si uvědomila že je tak nechutnej?

,,Pořád slyším tvoje myšlenky" pronesl otráveně a nevěnoval mi ani jeden pohled.

,,Však je to pravda!" uchechtla jsem se. No to jsem asi neměla dělat. Rychlosti blesku mě chytil pod krkem a přitlačil na zeď. Musela jsem si stoupnou na špičky aby mně neudusil. Ze všech sil jsem se snažila dostat jeho ruku z mého krku. Marně.

,,Tohle je můj dům a ty se ke mně nebudeš chovat takhle!" vyjel po mně.

Lehce jsem kývla hlavou na náznak souhlasu. Pustil můj krk a já se sesunula na čtyry a rozkašlávala to. Vsadím se že tam mám obtisk jeho ruky.

Postavila jsem se na nohy a on pokračoval dál. Ukázal na dveře a otevřel je. Bylo to větší místnost s postelí, knihovnou, dřevěnou skříní a psacím stolem se židlí.

,,Díky a mohl by jsi pro mně něco udělat?" zeptala jsem se opatrně že řekne ano.

,,Co je tvým přáním, to je mím rozkazem." uchechtnul se jakoby se ta scéna na schodech nestala.

,,Chtěla bych napsat Dresicovi dopis na rozloučenou. Prosím"

,,Dobře" vydechl a vypařil se mi před nosem. Během pěti vteřin byl spátky s papírem a tužkou v ruce, který mi potom podal.

,,Díky" špitla jsem.

,,Nechám tě tu, zítra o půl třetí buď připravená. Chci vyjet dřív." mrkl na mně a zmizel za zavírajicími dveřmi.

Sedla jsem si za stůl a psala...

Milý Dresicu,

Když tenhle dopis čteš musím být už mrtvá. Asi se ptáš proč jsem to udělala nebo svolila? To je fuk...udělala jsem to protože mi na tobě záleží a Alex to ví. Využil by toho a já bych si to v životě neodpustila. Už to že jsem stratila bratra, mně bolí a bolelo by mě víc, kdyby mrtvé těla lidí které miluju padly na mojí tvrdohlavost. Hlávně se kvůli mně netrap. Chvíli truchli a potom jdi dál. Stačí jen, jít dál. Miluju tě a vždy budu milovat. Jsi první kluk co ve mně dokázal vybouchnout tolik emocí najednou. Jdi dál s pocitem že jsi jedný holce splnil její sen. Zamilovat se do někoho tak bláznivě, že za něj položím i život. To jsem si přála. Být šťastná...a ty jsi mně udělal šťastnou. Jsem ti neskutečně vděčná a tímto můj dluh splácím.
Miluju tě a nezapomeň na mě.

Tessa

Xxx

Konec se nám blíží :( přiznávám se že u psaní toho dopisu jsem i já brečela :D

Jsem jediná kdo nechce aby to skončilo? Ale jak zní jedno z mích mott ,,Vše dobré jednou skončí"

Nevím co dodat, snad jen koment a vote potěší :)

Tuhle část berte prosím jako zítřejší protože nevím jestli bych stihla něco napsat.

No před náma jsou dvě poslední kapitolky :(

I love You <33
-L