Black and White [CZ]

11. Látkový kapesník

,,No jó no, moje malá sestřička." zasmál se Jake a já s ním.

Právě sedíme v kavárně a popíjíme kafe. Teda jen Jake pije kafe já mám zelený čaj. Povídáli jsme si o tom jaké jsem měla štěstí že jsem se zachránila z toho letadla. Pravda byla taková že mě záchránil Nia, díky jeho 'upíří' pomoci. Řekla jsem mu dokonce i o tom neznámém co mi také zachránil krk.
Ale pochybuju že ho ještě někdy uvidím. Bylo mi to jedno, jen ten jeho úsměv.

,,Dnes jsem ti to chtěl zavolat, zítra se vrácím domů" 

,,Jak to?"

,,Nepovedla se schůzka, to se stává."

,,To je mi líto"

,,Nedělej si s tím starosti, vše je v pořádku." 

Kéž bych ti mohla říct že nic není v pořádku. Svět jaký si myslíš že existuje už dávno není. Upíři, vlkodlaci a bůh ví co další. Někdy si přeju abych zase byla malá holčička, co štvala svého staršího brášku, měla milující rodiče. Ale to je už pryč. Jsem skoro dospělá. 

,,Tess, jsi v pohodě?"

,,Jo jsem, jen to na mě nějak dolehlo."

,,Máš mě. A nikdy mě neztratíš a já od tebe neodejdu. Nikdy." usmál se na mě a začal něco vyťukávat na svém mobilu.

Přišla mi zpráva, od Jake. Ten chlap v rohu tě pořád pozoruje. Znáš ho? Nenápadně jsem se tam otočila a fakt že jo. V rohu seděl chlápek v šedohnědém saku a bílé košili a pořád mně pozoroval. Měl modré oči, svědlé vlasy a když zpozoroval že si ho prohlížím tak se nenápadně ušklíbnul. Odvrátila jsem od něj pohled a podívala jsem se Jakovi do těch jeho hnědých očí. 

,,Pojďme odsud" zašeptala jsem o  pomalinku vstala ze židle. 

Vyšli jsme z kavárny a zamířili si to do hotelu. Jeho pokoj byl celkem velký, ale vůbec se nepodobal tomu apartmá co měl Nia.

Sedla jsem si do béžového nepohodlného křesílka a čekala na Jaka až vyleze z koupelny.

,,Půjdu se projít" usměju se na něj.

,,Na, tady máš na txík až se budeš vracet." padal mi pár bankovek. Snad to bude stačit.

***

Už asi dvacet minut bloudím ulicemi, sem a tam. Jen tak si chodí, je to mnohem lepší než doma sedět u televize. Šla jsem směr Eifelova věž. Každý by jí měl vidět. Prý je to ta nejúžesnější věc na světě.

Po pár minutách přemýšlení jsem se ocitla před Eifelovkou. Popošla jsem trošku dál abych byl pod dní. Vzhlédla jsem nahoru. To bylo to nejkrásnější na světě. 

,,Nádhera viď?" zašeptal mi někdo u ucha. S trhnutím jsem se na něj otočila. Byl to ten co mi zachránil život. 

,,To jo" vydechla jsem.

,,Jsi tu poprvé?" zeptal se.

,,Ano" podívala jsem se mu do jeho zelných očí. Měl je tak nádherné.Mohla bych se do nich dívat pořád. Ale nemohla jsem.

,,Asi jsem přeslechl tvoje jméno" mrkl na mě.

,,Tessa a to tvoje?" zasměju se.

,,To vím já, ale ty to tři tečky" řekl a na rtech mu pohrával úšklebek. To zabolelo. Tak tohle si dovolovat nebude.

Otočím se v plánu odejít, ale moje plány né vždy dopadnou dobře. Narazím do osoby a hned ji zpaznám. Byl to ten chlap co na mě tak zíral v kavárně.

Dá mi látkoví kapesník přes pusu a mně se pomalu zčernělo před očima.

x

A jsem tu s novou kapitolou :3 Tuhle věnuju @Hankalethu za správnou odpověď :) K tomu překvapení za 5K už je vše domluveno, jen chybí místo a čas. Hrozně na tom pracuju. Děkuju že tuhle story čtete, dáváte votes a píšete tak úžasné komentáře <3 možná vám na ně neodpovím, ale na 110% si je přečtu ;) Napravo máte našeho druhého nováčka a můžu prozradit že ještě připudou dva :) Už máte i obsazení a myslím že jste skoro všichni poznaly Jamieho Dornana který hrál v 50 odstínu šedi :) I love you <3

-L