Black and White [CZ]

7. ,,Protože můžu"

Pusťte si písničky v mediích :) Příjemné čtení :*

,,Ano a taky jsem" mrkl na mě. 

Vím co je zač, je naše hrozba, je to zabiják, je to upír a upíři nejsou moc velkorysí.

,,Co tu chceš?" zeptám se ho drsně.

,,To vím já, ale ty to tři tečky" zašklebil se.

Vlavila jsem mu facku. Ano já jsem upírovi vlepila facku.

Viděla jsem jak si lehce zkousl spodní ret, znepokojovalo mě to jeho chování.

Ani jsem nemrkla a už jsem byla opřená o zeď, jeho ruce mi zaterasili únik.

Dresicu pokud ke mně něco cítíš prosím zachraň mě.

Koukal se mi do očí a já do těch jeho. Měl je zlatavě hnědé, plné tajemství a temnoty.

Lehce se na mě usmál a pak zmizel. Prostě se vypařil jako pára ve vzduchu.

To se mu povedlo mě vyděsit a potom mě tu nechat stát opřenou o zeď.

,,Co to?" vyjekla jsem pro sebe a pak se zasmála, protože to co mě vyděsilo byl můj zvonící mobil.

,,Neznámé číslo" přečetla jsem nahlas. A co má být zase tohle?

,,Haló?" zvednu to.

,,Měla by sis pospíšit, hodina začíná za dvacet vteřin" řekne neznámí mužský hlas.

Kouknu se na hodinky a měl pravdu začíná za dvacet vteřin, totiž teď už za čtrnáct.

Rozeběhla jsem se ke vchodu školy a telefon měla pořád u ucha.

,,Kdo jsi?"

,,To nepotřebuješ vědět, jinak příště zkončíš jako mrtvola nebo upírka" 

Teď mi to došlo, byl to Nia.

,,crrrrr" zazvoní a já rychle spěchám na poslední hodinu. 

Hudebka. Díky bohu hudebka s Dresicem.

To mu vyčtu.

,,Nio ty..." zavěsil než jsem stihla doříct větu.

V běhla jsem do učebny hudebky a všechny pohledy padly na mě.

,,Tesso! Jdeš pozdě" řekl učitel s důrazem v jeho hlase. 

Jako bych to nevěděla.

,,Taky vím" zašeptala jsem si sama pro sebe a šla si sednout.

,,Co si řekla?" zvedl hlavu od toho jeho sešitu.

,,Nic" usmála jsem se sladce.

,,Zůstaneš dnes po škole" řekl klidně.

,,Ale pane učiteli, já dnes už jsem po škole." řekla jsem se skloněnou hlavou.

,,Hmm, šetříš mi čas, za to ti děkuju, tentokrát ti to prominu ale ať se to neopakuje." usmál se na mě a dál si něco zapisoval.

,,Takže rozhodl jsem se že každou hodinu hudebky bude mít někdo projekt o nějakém svém oblíbeném zpěvákovi či zpěvačce. Bude to podle abecedy ale od zadu."

No super. Víte proč? Jsem poslední v abecedě.

,,Hmm..... slečna White jako první." zašklebil se.

Jakobych už neměla tak dost práce.

,,Zopakujeme si dějiny...." vypnula jsem hned jak moje uši zaslechly slovo 'Dějiny'. Nemám ráda dějiny, dějepis a nic co se týká minulostí. Proč o tom máme vůbec učit? Kolikrát nám říkají že ' Nežij minulostí ale přítomností' a tím se řídím. Ale neříkám že mi dějiny nejdou, ve škole mám samé jedničky i v předmětech které mě neberou.

Porozhlédla jsem se po třídě, ale Dresova lavice byla prázdná.

Kam se jen vypařil? 

Po nekonečné době konečně zvonek. Tentokrát jsem hned šla do třídy kde mám být po škole.

Sedla jsem si do první lavice a čekala až příjde učitel.

Dveře se otevřely, dovnitř vešel učitel ale nebyl sám.

Zdá se že ještě někdo je po škole.

Oh to ne.

Ten někdo je Nia. 

Super musím strávit čtyricet-pět minut s tím psychopatem.

Sedl si vedle mě, přísahám že mu proženu kolík srdcem. 

Jak to vím? Snad každý se díval na Upíří deníky nebo Twilight snad ne?

Spozorovala jsem že Nia něco píše na mobilo, ale bylo mi to jedno.

Za pár vteřin mi zavibroval mobil v kapse.

Krásná hodina viď?

Ta nejhezčí. Musím sedět ve škole s psychopatem. 

Víš že umím číst myšlenky?

Nenápadně jsem se na něj otočila, jen se na mě zaculil.

Táhni, jsi zrůda, monstum, který nemá city. Nezaslouží si aby žil, aby měl tak skvělého synovce. Jsi odporný psychpat, který se potřebuje léčit.

Za tuhle SMS-ku jsem byla na sebe pyšná.

Počkej po škole.

Si snad myslí že se ho bojím ne? To sice ano bojí však je to upír, ale ne nedám mu to najevo.

,,Mobili na stůl hned!" řekl pronikavým hlasem učitel.

Když jseme dávali na stůl plácl mě přes zadek. Co si to dovoluje kretén.

,,Co si to dovoluješ kreténe?!" vyjela jsem na něj.

,,To co můžu" zašklebil se na mě.

,,Neškleb se nebo ti to zůstane" vztyčila jsem ukazováček aby se trošku bál, ale moc to nepomohlo.

,,Tak dost! Sednou! Oba dva! " zakřičel na nás učitel.

,,Celý týden budete uklízet odpadky kolem školy, můžete začít dnes!" pronesl.

No super, budu celý týden uklízet odpadky. S Niou. Nic lepšího by ho nemohlo napadnout.

Vyšla jsem ze třídy a zamnou hned Nia.

,,Tak fajn, začneme fotbalovým hřištěm, potom přejdeme k beach kurtů, pak školní park, potom před vchodem, kolem školy a nakonec u feťáků." 

,,Tak se měj" 

,,Ne, ne, ne! Ty nikam nejdeš, pomůžeš mi to uklidit" vyjela jsem na něj.

,,Když chceš abych byl s tebou a utěšoval tě" usmál se a nebezpečně se přibližoval.

,,Nikdo nechce psychopata aby ho utěšoval."

,,Au, to toho psychopata bolelo."

,,Jen mi pomož mi to ukliď tou tvou upíří rychlostí" sladce jsem se na něj usmála a udělala štěněčí výraz. Pokud ho tohle nepřesvětčí tak už nic.  

,,Fajn, ale něco za to chci." 

,,Co zas?" 

,,Pusu na tvář" 

,,Vážně? Dobře když mi to pomůžeš uklidit." povzdechnu si.

Přistoupil ke mě blíž, stoupla jsem si na špičky protože je oproti mě vysoký.

Přibližovala jsem se k jeho tvařím, když moje rty dělili jeho tvář malí kousek, tak se jeho hlava rychlost světla otočila. Dala jsem mu pusu na pusu. Přitáhl si mě a snažil se mě políbit. Zkousl mi spodní ret což mě donutilo si zavzdechnout, on tý situace využil a přidal i jazyk. 

Snažila jsem se od něj odtáhnout ale nešlo to. Měl mě sevřenou v jeho náručí.

Přemístil nás ke zdi kde jsem byla opřená a on se na mě díval, jeho ruce mi zaterasili útěk.

,,Proč?" zašeptala jsem.

,,Protože můžu." usmál se a oddálil se.

Pořádně jsem se nadechla a vydechla. Zavrtěla jsem hlavou.

Dostal víc než žádal, ale bylo to takové... takové nové. Nikdy jsem to nezažila ty pocity když mě políbil. 

Vím je to špatné, upíři nejsou schopní nic cítit, ale vlkodlaci ano.

Proboha! Proč já se musím zamilovat do upíra? 

Ano miluju Niu.

Ne! Nemiluju!

Ale ano miluju! 

Ne! Nemiluju nemůžu, je to monstrum.

,,Víš že umím číst myšlenky." usmál se na mě.

Kruci! 

,, Radši se pusťme do práce" usmála jsem se na něj.

,,Dobře" 

Po půl hodině uklízení a trapného ticha jsem už to nevydržela.

,,Kolik ti vlastně je?" musela jsem se zeptat.

,,Je mi dvacet-tři od roku 908." 

Wau.

,,Takže ti je 1083?"

,,Jo, umíš počítat rychle."

,,Počty mi jdou"

Chvíle s ním jsou příjemné a vzrušující, ale s Dresem jsou také příjemné jen né vzrušující a to mě štve. 

,,Díky" pronese.

,,Za co?" zeptám se ,,Aha" už vím. Četl mi myšlenky.

A čte mi je i teď.

Do háje vypadni z mé hlavy!

,,Já myslel že jsi ráda že jsem tam" vyplázl na mě jazyk.

Kouknu se na hodiny a zjistím že je šest hodin. Kruci, brácha mě zabije.

Možná se vám zdá hodnej a milej. Taky je, ale nesnáší když nemá věci pod kontrolou.

,,Promiň už musím jít, brácha mě zabije." usměju se a sundám si rukavice, které následně vyhodím.

Otočila jsem se kněmu zády, ale jeho ruka chytla moje zápěstí a trhla sním tak že jsem narazila o jeho hruď. Měl ji vypracovanou a krásnou.

Přitiskl se ke mně a políbil mě. Opět jsem cítila ten hřejiví pocit v mém podbříšku, cítila jsem jakoby v něm někdo vypustil tisíce motýlů.

Když jsem se odtáhli usmál se na mě. Tentokrát to byl upřímný úsměv.

x

Další část :3 Tentokrát je o něco delší a přidávám jí dřív ;) V pravo máte Tessu :)  Děkuju @zuzistories za to že mi poradila a taky jí tu část věnuju :* Snad si to přečteš :) Lidi už je tam skoro 2K přečtení :3 Děláte mi velkou radost na to že to bude mít teprve 8/7 dílů <3 Mám vás hrozně ráda <3 

Pokud se vám ta část líbila a chtěli by jste abych občas přidala i dřív než v termínu dejte vote popřípadě komentář  ;) Všechny si je čtu :)

Změnila jsem cover téhle story co na něj říkáte?

-L