Room mates

20. Blížící se katastrofa?

"Co jsme si říkali o ňuňání na veřejnosti!" Pohrozila Mari Adrienovi prstem potom, co přišli zpátky na intr.

"Neňuňat na veřejnosti, nebo nebude mňamka." Prostočil očima blonďák podepírající si bradu dlaní. Opíral se loktem o stůl a čekal, jestli dostane oběd nebo se na něj Mari vážně vykákne. Přece jí jen políbil na čelo a to není nic strašného, ne?

"Netvař se jak shnilé želé, Adriene. Není konec světa."

Adrienovi zakručelo v břiše a polkl. Nic však neřekl a dál se tvářil jak kakabus.

Potom co mu černovláska podala talíř s rajskou omáčkou, rozjasnil se mu obličej. "Díky Mari! Hummnuomnuomnomnomnom..." Pochutnával si.

Po obědě Adrien trval na tom, že si potřebují nutně promluvit. A teď už na sebe zírají v tichu asi pět minut vkuse. Marinette nevěděla, co chce a Adrien zase přemýtal, jak správně zformovat, to co chce říct.

"Mari..."

"Copak?"

"Jak dlouho to buděš chtít schovávat."

"Jak dlouho to bude možné. Víš přece v jakém jsi postavení."

"Mě je moje postavení u prd- ukradený!"

"Já vím. Ale mě ne...." Řekla dívka a její roztomilostí přivodila blonďákovi lehčí infarkt.

"A-a-a to to chceš tajit i před Ninem a Alyou? A tvými rodiči?"

Marinette doslova přetáhla Adriena po hlavě suchou bagetou, která se zlomila a chlapec měl vlasy plné drobků.

"Ty ňoumo! Ti už to dávno vědí! Naši jsou paranoidní."

"A?" Nechápal, kam tím jeho děvče míří. Vyšmodrchal si z hlavy bagetu a ukousl si. Rajská mu evidentně nestačila.

"A....a máme v domě kamery i se zvukem...."

"Cože?!" Adrien se zakuckal a začal se dusit.

"Proboha, jsi v pořádku? Mám ti dát Heimlichův chmat?"

"Ne dobrý....ty umíš Heimlichův chmat?" Pozvedl obočí a zapil to vodou.

Dívka se na něj podívala, jak kdyby měl snad místo mozku rýžový nákyp.

"Adriene, když hlídáš po celé vesnici malé děti při grilovačce a oni se cpou vším možným....tak je dobré něco takového umět."

Blonďák uznaně přikývl.

"Když jsme u těch malejch dětí..." Nakousla větu Mari. Adrien najednou vypadal, jak kdyby mu řekla, že za tři hodiny vybuchne zeměkoule.

"Hm...ne....ne Manon.....mám hlídat u nás." Řekla a vzala do ruky mobil, aby mohla vyhledat smsku od její mamky a ukázat ji Adrienovi. Alevšak když jí našla.

"COŽE?! DESET DĚTÍ NA NAROZENINOVÉ OSLAVĚ?! TO SNAD NE?!"

Adrien vykulil oči a jako na zavolanou mu pípnul mobil.

"MÁME HLÍDAT MANON, CHRISE A DVOJČATA! PANENKO MARIA!" Oba byli rázem bílí jako stěna. Mari si jen hlasitě povzdechla. Co si jen počnou?

"Aghhhhhgggrrrrrrrr!" Zaječela Mari, která ani po půl hodině nepřišla na jiné východisko, než to, co byla ta nejhorší možnost. Seděli zase v kruhu na koberci u Alyi a Nina a probírali strategii.

"KRUCI! Nedá se nic dělat. Budeme je na tu oslavu muset vzít taky." Soptila Mari.

"A proč to hlídání prostě neodmítneš, Mari?" Tázala se rusovláska.

"Ta holčička, co má narozky je dcera starostky."

"Tak my tři zvládneme ty čtyři a ty jdi tam?" Nabízel se Nino.

"Nino, není možné ty dvě katastrofy ohlídat ve třech, když to nešlo ani ve čtyřech. Navíc Mari říkala, že starostce sedm děcek navíc nevadí...." Promnul si oči Adrien, zívnul a líbnul Mari na čelo. Bohužel pro něj si moc pozdě uvědomil, co udělal. Výraz Alyi a Nina znatelně říkal gasp. Mezitím, co černovláska rychle rychle uvažovala, jestli nejdřív praštit Adriena a pak vysvětlovat nebo obráceně.

"Tyyyyyy.....! Zítra nedostaneš ani ň!" Vyštěkla Mari a ukázala na něj prstem. Alya nasadila lenny face.

"Myslela oběd." Odfrkl si a pověsil se na své děvče jako klíště -kolem krku- a bylo mu jedno, co se děje kolem. Konečně je to venku a on si i před Alyou a Ninem může konečně dělat, co chce.

"Jak dlouho jste vy dva spolu?" Začala opatrně Alya, protože Marinettin výraz právě připomínal na*raného králíčka.

"Od Vánoc..." Vzdala se černovláska a podívala se do země.

"Hmmm....fakt, jo?" Alya se zpočátku usmívala ne, že od ucha k uchu, ale rovnou od oka k oku, tak moc se culila.

"Alyo děsíš mě...." Podotkl Nino a natočil hlavu na stranu.

Alya zavrtěla hlavou, aby ze sebe ten divný ksicht setřásla. "Máš pravdu. Na moje ksichy teď není čas." Řekla a opřela se o Ninův bok zády.

Najednou Adrienovi oči přešly z módu slintající pejsek na mód pikachu před explozí.

"Ehhh....Adriene?" Šťouchla ho Mari do ramene.

"MŮŽEME JÍT NA DVOJITÝ RANDE!" Vypálil se sebe s nadšením.

Mari ho majzla po hlavě srolovaným černým dešníkem, nadechla se a...

"Vzbuď se!!"

"Co? Jo. Promiň. Teda díky. To jsem potřeboval!" Adrien zatřásl hlavou a prohrábl si vlasy. Už se zase tvářil normálně.

"Podívej. Netvrdím, že je to špatný nápad, ale teď máme na práci jiný věci, nemyslíš?"

"Jasně. Takže....je bereme sebou?"

Mari zpomaleně kývla a povzdechla si. Pak nejdnou otevřela oči a zase vypadala, jako když se jí rozsvítí.

"Právě jsem dostala skvělý nápad!" Vyjekla.

"Jaký?" Říkali tázavé pohledy jejích společníků.

"Co dělá tvoje ségra? Nemohla by nám pomoct?"

"Super nápad! Zavolám jí!"

(Ano, já vím, že jsem prve říkala, že je to bratr, ale co. Já mám silný dioptrie, takže mám právo se splést, ne?)