"Takže...co teď?" Zeptala se Mari, když jeli zase někam jinam.
"Přijde na to..." začal Adrien, ale větu nedokončil.
"Na co?" Chtěla vědět Mari.
"Teď jsem se chtěl zeptat, jestli umíš tancovat, ale pak mi došlo, že si taneční mistr." Zasmál se. Marinette taky.
"A na co potřebuju umět tancovat?"
"No přece na taneční parket té luxusní restaurace, kam jsem nás objednal."
Mari vykulila oči.
"Ty jsi nás objednal někam na večeři, když jsme zpocení z toho pobíhání na lasergames?!"
"Aha. Jejda." Neuvědomil si to.
Marinette se plácla do čela.
"No...víš...on mi s tím plánováním trošku pomáhal Nino přes Skype, ale asi jsme to nějak nedomysleli." Přiznal chybu blonďák.
"Nino....není to ten z Mekáče?"
"Jo je."
"Hmmmm....."
"Mari?"
"Ne to je dobrý. Akorát jsem si právě na něco vzpomněla. On byl u sebe doma, když jste si Skypovali?"
"No asi jo. Proč?"
"Nemá čistě náhodou příjmení Lahiffe?"
"Jak to víš?!" Vykulil oči Adrien.
Teď Mari dostala záchvat smíchu. A adrien nic nechápal.
"Co-co je? Co se směješ?"
"Vy jste takový paka." Mari už brečela smíchy.
"Vždyť bydlí v pokoji hned vedle nás!" Řekla a tozesmála se znovu.
"Cože!?"
"Jo viděla jsem to napsaný v hale, když jsme hledali ty rozpisy. Bylo to tam napsaný hned pod námi."
"Fakt!?"
"Jo." Teď se smáli oba.
"Teda my jsme takový blbci. To snad není pravda." Smál se Adrien.
Doma se osprchovali, najedli a rozhodli se, že se tedy půjdou podívat vedle za Ninem.
Zaklepali na dveře. Vykouknul z nich Nino a vykulil oči.
"Kámo, co ty tady?" Divil se.
"Bydlím tu." Řekl Adrien jakoby nic.
"Co-cože?"
"Bydlíme hned vedle. Tady." Řekla černovláska a ukázala na jejich dveře.
"A-aha? Cože? Jakto, že jsem si toho nevšiml?"
"Tak můžem dál?" Zeptal se netrpělivý Adrien. Jak se zdálo, tak Adrien nebyl jediný, kdo byl úplně mimo.
"Jo. Jo jasně pojďte. Je tu trochu čurbes..."
"To je dobrý..." Odpověděl Adrien a Marinette se začala smát.
"Co-co je? Co se směješ."
"Jednou jsem našla Adrienovu ponožku se Star Wars v lednici. Myslím, že tomu je nějakej svinčík ukradenej."
Adrien malinko zrudnul.
"To znám." Ozvalo se rusovlasé děvče opírající se o zeď, kterého si doteď nikdo nevšiml.
"Já jsem Alya. Těší mě." Napřála ruku k Mari.
"Marinette. Taky mě těší." Odpověděla prostě a potřásla si s ní rukou.
"Nino svoje krámy nechává tady všude. Jednou jsem musela dolovat sluchátka z větráku."
Mari se rozesmála a Nino naopak jemně zrůžověl.
Mari s Alyou si okamžitě padly do oka. S Ninem chodili na jinou školu, ale do stejného ročníku. Alya měla čtyři sourozence - staršího bratra, šestetý dvojčata a miminko.
(V případě nedorozumění - to miminko jsem si vymyslela. V samotném seriálu žádné není.)
Její máma byla šéfkuchařka. Alya vedla na internetu blog o různých věcech. Alya také chodila s Ninem nejen do školy. Byli také pár. A už poměrně dlouho - dva a půl roku.
To a spoustu dalších věcí se o nich od Alyi dozvěděla, mezitím, co kluci hrâli videohry na Xboxu.
Až se najednou dostali k tématu:
"Dneska jsme byli na lasergames. Někdy bychom mohli jít spolu."
Hned jak to dořekla, Adrien ztuhl, zarazil se v pohybu, z rukou mu vypadl gamepad a ve tváři měl zoufalý výraz a radši hned přesunul pohled jinam.
Mari se zasmála.
"Mari je monstrum! S tou lasergames hrát nechceš! To bych radši skočil do kádě s humry."
"Adriene, tímhle způsobem holku fakt nezbalíš." Zakroutila hlavou Alya. A obě se začali smát.
"Ne ale vážně!" Zakňoural Adrien a vyhrabal z kapsy pomačkané papíry s výsledky. Nejdřív jim ukázal ten svůj, na jež uznaně přikyvovali. Potom ukázal ten Marinettin. Oba vykulili oči. Nino jimi dokonce zakoulil. Věděl, že on sám dosáhl maximálně na 7 000.
"Tak to vypadá, že ti nakopala zadek, kámo!" Rýpl si přesto Nino
"Mimochodem Nino, to zítřejší rande se ruší."
"Co? Jakto?" Vykulil oči Nino. Už sedíc s děvčaty v a Adrienem v kroužku na oranžovém koberci.
"Musím hlídat sourozence."
"Už zase?" Nina nešvalo ani tak to rande, ale ten fakt, že ty děti budou u nich na intru a bude je Alye muset pomáhat hlídat + udělají ještě větší bordel než on sám.
Marinette se zablesklo v očích.
"Tak my vám je pohlídáme!"
ČTEŠ
Room mates
CasualeMarinette přestupuje na jinou školu a je nucena bydlet na internátě, tam ji ale čeká (ne)milé překvapení - blonďatý egomaniak s inteligencí mravenečníka, zubící se jak pokemon, kterého zná celá Paříž. Nejen, že s ním musí bydlet, ten ichtyl jí sledu...
