Room mates

5. Delfíni a jiné patálie

Cestou domů jsem naštvaně těkala očima všude možně, jen proto, abych se nemusela dívat na Adriena, což absolutně nedávalo smysl, protože Adrien šel za mnou. Sakra Marinette! Používej mozek!

Zavadila jsem pohledem o billboard s fotografií...no zkuste třikrát hádat koho asi.

"Ale copak slintáš?" Posmíval se mi ten bezmozek.

"N-neslintám!" Bránila jsem se.

"Co si myslíš?"

"O čem?"

"O té fotce."

"Roztomilí delfínci, to jo, ale kazí to tam nějakej blonďatej Pikachu."

Následoval Adrienův záchvat smíchu a lidi se na nás začali otáčet. Adrien měl převlek, aby ho nikdo nepoznal - sluneční brýle - však v tom by ho poznal i blbej a slepej by se mu smál, že vypadá, jak moucha.

"Nech toho a pojď!" Sykla jsem na něj.

"Takže nejdřív pako, pak špageťák a teď jsem Pikachu!" Smál se a otíral si slzy z očí. Nevděky mi zacukaly koutky.

"A jestli hned nejdeš, tak budeš ještě nesmrtelná legenda!" Zahihňala jsem se. Adrien nahodil nechápavý a hned na to hrdý výraz.

"Ne Adriene, člověk se stane nesmrtelným až potom, co zemře." Řekla jsem a zlověstně se zasmála a vydala se napřed, jelikož to pako tam ještě stálo na místě a nejspíš dumalo nad tím, jak mě dokonale setřít. No jeho smůla. Toho traumatu z kina jsem se už asi zbavila, tak jsem mu zdrhla.

"Marinette!?" Zaječel špageťák, jakmile vletěl do pokoje. Div, že nenarazil do dveří.

"Ano tak se jmenuju." Řekla jsem a zašklebila se.

"Jdeme ven!"

"Co? Vždyť jsme teď přišli!"

"Pojď!" Řekl a aniž bych stihla protestovat, chytil mě za ruku a už mě táhl kamsi doprčic.

"A-ale, hej počkej ty baka. Pusť! Pusť mě, ti říkám!!!" Vztekala jsem se.

O půl hodiny později jsme stáli před zdejším akváriem, asi toho troubu zabiju a ještě mám hlad. Dobře je od něj hezké, že mě sem vzal. Asi mu nějak došlo, že mám ráda delfíny...takže mu připisuju plus za to, že můžu vidět a pohladit si delfíny, ale zase připisuju mínus za to, že mám hlad jako vlk.

Delfínci byli boží, jako by mi četli myšlenky, když Adriena pořád mlátili ocasní ploutví.

"Adriene?" Zeptala jsem se, když jsme vyšli z akvária.

"Ano princezno?"

"Tak zaprvý tu prunceznu si strč za klobouk a za druh-"

"Umíráš hlady, že jo?" Zeptal se, usmál se, ale pak se začal podivně šklebit.

"Jo to teda jo. A proto jdu teď domů."

"Ne to nejdeš!" Prohlásil a přehodil si mně přes záda jako Shrek Fionu.

"Pust mě, ty špagetový monstrum!!!" Nadávala jsem mu všelijak, jak mě napadlo, ale on to vesele ignoroval. Kopala jsem nohama a rukama ho bušila do zad, ale to mu bylo taky jedno. Já vám říkám, že ho vážně zabiju až budu mít příležitost.

"Tak a jsme tady! Jde se jíst!" Řekl Adrien a postavil mě na zem. Stáli jsme před KFC! Fajn beru zpět, co jsem řekla. Zabiju ho později.

"Co si dáš?" Zeptal se Adrien, když jsme už seděli uvnitř.

"Co si dáš?" Zopakovala jsem po něm. Když už, tak ho budu aspoň prudit.