Room mates

3. Magor

Vešla jsem do sprchy a zamkla jsem se na tři západy. Bůh ví s jakým maniakem to tu vlastně bydlím.

"Ty ses zamkla? Proč?" Podivilo se špagetové pako.

"Ty se divíš, že se holka zamkne v koupelně, když je na pokoji s klukem? Seš normální?"

"Jsem." Odpověděl a ztichl. Začínám se bát, co to tam vymejšlí. Jenom aby to tu nepodpálil. Radši si pospíším.

Když jsem byla vysprchovaná a vyšla z koupelny poskytl se mi pohled na spícího blonďáka.

"Ehm...Adriene?"

Nic.

"Spíš?"

Bez odpovědi.

Okej, tak já asi půjdu taky spát.

7:28

"MARIIIIIIIIII!!!"

"Co? Co je?" Zakňourala jsem rozespale a zároveň vyděšeně, protože Adrienův hlas panikařil. A to hodně.

"ZASPALI JSME!!!"

"COŽE!?"

A zachvíli lítali vzduchem moje i Adrienovy věci. Tuhle letěla gumička, támhle mobil, tady tričko, tu hřeben. No co jako? Pospíchali jsme! A připravovali jsme se narychlo!

Za půl hodiny jsme už utíkali ke škole a protože Adrien byl znatelně rychlejší tak jsem ho samozřejmě nestíhala. Najednou se zastavil.

"Co je? Proč neběžíš?" Popadala jsem sotva dech. A Adrien, jo to si na to sedněte, pokud stojíte. To byste neuhodli! Při nejbližší příležitosti mu ty jeho špagety přejedu žehličkou! Ten dement mě vzal do náruče! Já ho fakt uškrtím! Klidně i těma gumičkama!

"PUSŤ MĚ!!"

"Ne-e."

"ADRIENE!! KOUKEJ MĚ PUSTIT!!!"

"Nepustím!"

"DĚLEJ! NEBO SE NEDOŽIJEŠ OBĚDA!!! A TO JSME NESNÍDALI!!! BUDEŠ HLADOVĚT!!!"

"Kdyby se tady slečna miss krásy nepotřebovala ráno ještě vysprchovat, tak bychom se stihli nasnídat!" Mrkl na mě.

Byla jsem červená vzteky. No aspoň doufám, že vzteky....

Díky Adrienovu sprintu jsme stihli 2 minuty před začátkem hodiny doběhnout do třídy, avšak zcela zbytečně. Učitelka přišla až na druhou hodinu a to s patnáctiminutovým zpožděním.

Nemyslete si jaká jsme mrcha. Adrienovi jsem poděkovala, že nás dostal do školy včas. Nemohl za to, že se učitelka opozdila. Hodně opozdila.

Teď je velká přestávka a já se s Adrienem normálně bavím. Potrestám ho později. Sedíme nakonec vedle sebe v lavici, protože nikde jinde volno nebylo. Mimochodem....má docela svaly.

"Ty Adriene?"

"No?" Měl loket položený na lavici a dlaní si podpíral bradu.

"Děláš nějakej sport?"

"Jo." Protočila jsem očima.

"A řekneš mi jakej?"

"No...uvidíš!" Zazubil se. Co to mělo být?

No....jak řekl.....uvidíme.

A jako na zavolanou jsme měli hned další hodinu tělocvik. Aspoň protentokrát někdo z učitelů přišel včas.

"Tak třído teď si otestuju vaše schopnosti."

Bezva aspoň uvidím co ta moje sousedka umí. Počkat co? Vždyť to nechci vědět, pro bych měla chtít vědět, co umí? Nechci to vědět! Nebo jo?

"Utvořte dvojice podle toho, jak sedíte v lavicích." Překřičel rámus a probírání té zkoušky, co tu doteď studenti vyřvávali a rázem všechno stichlo. Já s Adrienem jsme byli kupodivu ticho i předtím.

Blonďatá palice se na mě otočila o zase se zazubila jak nějaký pokemon.
Co to s tím zubením sakra má? Akorát si vytahá pusu.

"Nejprve fotbal!"
"Teď basketball!"
"Tenis!"
"Běh na čas!"
"Šplh na tyči!"
"Zvedání činek!"
"Vybíjená!"

Učitel vyjmenoval snad všechno co šlo a světe div se Adrienovi šlo snad úplně všechno, co se tělocviku týče. Zírala jsem na něj s obdivem, ne že ne, to klidně přiznám.

"Tak a teď budeme tancovat!"

"Co?" Zaúpěla třída sborově.

He he he....zlověstně a napůl psychopaticky jsem se usmála, až sebou Adrien trhl.

"M-Mari? P-proč se tak divně směješ?" Nahodil vyděšený výraz.

Od čtyř let chodím na hodiny tance a nechci se chlubit, ale zatancuju ledacos od breakdance až k baletu.

"Uvidíš!" Dala jsem mu ochutnat vlastní medicínu. A on jenom vykulil oči, ale pak se zakřenil.

Po třech minutách se Adrienův úšklebek změnil v otevřenou pusu údivem.