Room mates

18. Adriana Agrestová Aneb Procházka na pláž

"Aaaachjooooo...." kňoural Adrien.

"Kurňa přestaň už! Zítra píšeme tu písemku! Chci se na ní pořádně vyspat." Zavřískala šeptem dívka zahrabaná v peřině na kluka v posteli naproti.

"Noooo prááááávěěěěě...."

"Ugh! Fajn! Tak ti to ještě před písemkou vysvětlím, ale už jdi spát nebo po tobě hodím hrnec!"

"Uhhhhmmmm a kde ho jako vesmeš?" Ušklíbl se blonďák.

"Eeeh...v kuchyni?" Zeptala se ho jako by to byl ten největší idiot na planetě. A není náhodou?

"Znám tě, Mari. Z vyhřátý postele nevylezeš!"

"Chceš se vsadit?" Řekla a vystrčila nohu zpod peřiny.

"Neeeeeeeeeeee..... " Zakvičel jako postřelené prase...nebo spíš pěkně střelené prase.

"Fajn." Zase ji schovala do tepla peřiny a zamručela. "Dobrou..."

"Ale Mari! Když já nemůžu spát."

"SAKRA AGRESTE DRŽ ZOBÁK! JSOU DVĚ RÁNO! JESTLI ZASE NĚKDY ZASPÍME TAK-"

"To mě teda zajímá, co z tebe vypadne." Konstatoval blonďák a prohlížel si strop.

"Přijmeš cokoli?" Zašklebila se dívka pod peřinou.

Adrien s rukama za hlavou a peřinou v půli pasu chvíli mlčel, ale pak zamumlal něco ve smyslu, že přijímá výzvu či tak něco. Marinette usnula v té pomlce, co sám vyrobil a tak musel jít taky spát.

Uplynulo pár měsíců, které se odehrávaly dost podobně jako ty předešlé, než konečně nastal čas na Marinettin plán. Jo a taky červenec.

"TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ P*DEL CHENGOVÁ!!!!!" Zaječel histericky Adrien, potom co se Marinette spokojeně šklebila od ucha k uchu.

"TO PŘECE NEMŮŽEŠ MYSLET VÁŽNĚ!!!"

"Přestaň vyšilovat blondýno! Teď ti ty špagety sepnu sponkami s Hello Kitty."

"NEEEEEEEE........."

Potom, co se Marinette první červencové ráno probudila, si hned vzpomněla na svůj geniální plán, který vymyslela ještě před Vánoci, o kterých si povíme jindy. Úmyslně nechala Adriena zaspat a v devět ho probudila s tím, že zaspali a po pěti minutách předstíraného panikaření si jakoby vzpomněla na to, jak Adrien tehdy přijmul její podmínky a pověděla mu, že je čas je uskutečnit. Když Marinette chce, umí poslouchat i ve spaní. Jak by taky jinak přežila hodiny Fyziky?

"NEEEEEE......PROSÍM NEERRR....ÁÁÁÁ...."

"Přestaň se kroutit nebo to budeš mít nakřivo!" Napomenula objekt svého šprýmu.

"PO TOMHLE ŽÁDNOU NUTTELU NEČEKEJ!!!!"

"No jo porád. Stejně jí mám dost. Chm!" Nafoukla tváře.

"Tak a hotovo! Můžeš se na sebe podívat do zrdcadla, Adrianko!" Pravila posměšně a zlověstně se zachechtala. Hned nato nad svým chováním protočila panenky, jelikož si uvědomila, že se chová jako něco mezi snobem a Adrienem. Tak počkat? Jaký je v tom vlastně rozdíl? Pomyslela si a zachichtala se.

Adrien se přemluvil k tomu, aby se otočil, ale k tomu, aby otevřel oči se nijak extra neměl.

"Jestli budeš dělat kraviny-"

"TO ŘÍKÁŠ TY?!" Adrienovo obočí udělalo tvar písmene V a oči se otevřely. Poskytl se mu pohled na sebe samého v holčičí podobě. Kdyby byl nevěděl, že se dívá do zrdcadla, myslel by si, že před ním stojí hezká dívka. Teda kromě těch příšerný sponek s Hello Kitty, které tu pravděpodobně zapomněla Manon nebo jedno z dvojčat. Měl na sobě bledě modré letní šaty s tenkými ramínky zavazujícími se na mašličky a růžové žabky s obrázky pandy. Adrien byl bohu vděčný za to, že Mari nenapadlo mu vyměnit i trenky.