Room mates

4. Rande?

"T-teda páni." Vydechl Adrien, když sledoval můj úžasný balet, který jsem vzápětí změnila na breakdance a zakončila to hvězdou.

Připadala jsem si jako pyšná princezna, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Byla jsem ráda, že se můžu před Adrienem vytáhnout. Ale proč vlastně? To se jako z něj stal můj rival nebo jako co?

Po škole jsme zamířili domů a vy víte kdo na mě furt zíral. A ne nebyl to Voldemort.

"Co na mě čumíš?"

"Nemůžu?"

"Ne?"

"To byla otázka?"

"Ne?"

"Kecáš?"

"Ne?"

"Máš ráda nuttelu?"

"Ne? Počkat cože? Jo miluju nuttelu, ale co to sem taháš?"

"Chtěl jsem jenom, aby jsi řekla něco jiného." Zasmál se.

Musím uznat, že má moc hezký úsměv...po-po-počkat co? Co jsem to řekla? Bad Mari!

"Stavíme se v krámě?" Prolomila jsem ticho, které panovalo ovšem jen asi tak minutu.

"Proč ne?" Culil se. Zase.

"Kruci kerej dement todle vymyslel!?" Vztekala jsem se.

"Co je?"

Nabrala jsem odstín rajčete. Snažila jsem se dosáhnout na určitou věc pro dámy, ale nějakej krypl je dal moc vysoko a jinej krypl mi stojí za zády a tlemí se mi. Úplnej jackpot fakt.

"Chtěla byste to podat milostivá?" Rýpl si špageťák.

"Jo." Zavrčela jsem.

"Podíváme se na nějaký film?" Navrhl Adrien. Kupodivu dobrý nápad.

"Tak jo. Co dávájí v telce?"

"Já ti dám telku. Do kina jdem!"

"Co? Proč? Mě stačí televi-"

Ale to už mě ten pakůň táhl za ruku ke kinu.

A protože je pochopitelně silnější, tak mi nezbývalo nic než běžet za ním. Tím se mi poskytl pohled na jeho krk ze zadu. Hmm...

"Já vím na co myslíš!" Prolomil ticho Adrien.

"Co?"

"Myslíš si, že jsem hezkej."

"Nejsi hezkej."

"Ale Mari...můj otec byl model, matka byla modelka...není možný, abych nebyl hezkej!"

"Tak jsi biologický nesmysl!" Adrien proti své vůli vybuchl smíchy a tak jsme tam smáli, jak magoři do té doby než jsme došli ke kinu.

"A co to vlastně je za film?" Zeptala jsem se potom, co zaplatil.

"Horor."

"Cože? Děláš ze mě....banán?"

"Ne-e"

Nahodila jsem načuřený výraz a duck face.

"Adriene! Já už tě fakt přetrhnu vejpůl!"

"Říkala jsi, že se bojíš, tak jsem-"

"To neznamená, že zařídíš dvojsedačku pro páry!!!"

"Neboj zlato, budu tě držet za ruku, abyses nebála." Řekl a chytil mě za ruku. Nachvíli mě to zmátlo, ale když už jsem se mu chtěla vyvlíknout, uslyšela jsem jekot z toho filmu a namísto abych se jí pustila, jsem vykřikla a Adrienovu ruku stiskla víc.

Viděla jsem, jak se ten zmetek snaží nesmát, protože to, čeho jsem se lekla, byl teprve triler.

Nakonec jsem Adrienovu ruku pustila a sedla si vedle něj na dvojsedačku.

Krom toho, že se ten pošuk snažil během filmu na mě sahat. Chytal mě za ruku a dával mi ruku na stehno, to bylo docela fajn. KECÁM. BÁLA JSEM SE JAKO NIKDY! Nakonec jsem Adriena přesvědčila, aby jsme šli pryč. Když nad tím zpětně uvažuju mohla jsem odejít i bez něj, ale asi jsem z toho filmu byla natolik vyděšená, že jsem toho špagetu popletu potřebovala jako bodyguarda.