Room mates

8. Pořád blonďatý, pořád trouba

Potom co se společně nacpali hromadou croisantů, se kterými se chudák Mari patlala celé dopoledne...

Mari se zahrabala do svojí převlečené peřiny a uvažovala, co budou dělat dál. Byl to takový její způsob přemýšlení. V peřinách se jí přemýšlí nejlépe.

Adrien nebyl daleko pozadu. Zabořil obličej do svojí peřiny a pořádně nahlas si povzdechl. Jen tak pro efekt. Aby Marinette slyšela, jak moc se nudí.

Mari se najednou vyhrabala z peřiny a propalovala pohledem strop. Přemýšlela.

"Mám nápad!" Zavolala vesele.

"Jo? Jaký?" Zeptal se s úsměvem od ucha k uchu Adrien, který se snad kouzlem objevil svým obličejem asi dvacet centimetrů nad tím Marinettiným. Ovšem z opačné strany.

Marinette se přirozeně lekla, vyjekla a instinktivně zvedla prudce hlavu, čímž docílila toho, že se bouchla do čela o Adrienovu bradu.

"Promiň." Zakňoural Adrien a mnul si bradu.

"To je dobrý. Taky promiň." Zakňourala pro změnu Marinette, která si zase hladila čelo.

"Ale co to kruci bylo?"

"Co jako?"

"To se jako umíš teleportovat?" Zašklebila se Mari.

"Jo to víš, že jo. Já jsem totiž přestrojený čaroděj a po večerech lítám na koštěti." Zasmál se Adrien a Mari se prudce otočila pryč, aby neviděl její ruměnec. Co se to s ní děje?

"Proč bys lítal na koštěti, když se umíš teleprdovat?" Ušklíbla se Mari znovu.

"Teleprdovat jo?"

"Jo."

Najednou oba vybouchli smíchy.

"Mari?"

"No?"

"Co jsi měla za nápad?"

"No...myslela jsem, že bychom si mohli zahrát poznávačku."

"Jak jako poznávačku?"

"No třeba jeden z nás řekne nějakou otázku, na kterou oba odpovíme." Mari byla velmi chytré děvče, ale vysvětlování jí nikdy nešlo.

"Ehm...dáš mi příklad?"

"Jasně. Oblíbená barva? A já řeknu růžová a ty?"

"Zelená! Jasně už to chápu! Oblíbená květina?" Řekl Adrien a culil se u toho jak sluníčko na hnoji, přisedl si k Mari na postel a doufal, že ho odtamtud neskopne. Mari to evidentně nevadilo a tak tam vedle sebe seděli a kecali.

"Lilie. A ty?"

"Slunečnice." Řekl Adrien a smutně se usmál. Také kupodivu zaregistroval zmatený výraz naší Mari a rozhodl se to nějak vysvětlit.

"No...víš...když jsem byl malý, chodíval jsem s maminkou na slunečnicová pole. Chodila si je tam kreslit a brávala mě s sebou. Proto jsou pro mě slunečnice moc důležité." Řekl s už trochu veselejší tváří.

"Jo aha. Promiň." Omluvila se Mari, i když neměla za co a rozhodla se v tom, pro Adrienovo dobro, nenimrat. A protože věděla, že Adrien je teď určitě na pokraji zhroucení, i když to brilantně skrýval, přemýšlela, co udělat, aby ho rozveselila.

"Oblíbené jídlo?" Zvolal Adrien znatelně veseleji, aby přerušil ticho, které najednou nastalo.

"Hmm...asi...asi boloňské špagety. Usmála se Mari, ale uvažovala dál.

"Croisanty." Usmál se i Adrien. "Hlavně ty tvoje." Dodal ještě a Mari si dala jemnou facku proti červenání tak, aby si toho Adrien nevšiml. Protože i přes to, jak je Adrien dutý, by si toho určitě všiml.

"Oblíbená kniha?" Zkusila to Mari, i když předem věděla, že Adrien nejspíš nečte a nebo řekne Harry Potter.

Adrien sice hodnou chvíli mlčel, ale pak se konečně vyjádřil.

"Nevím. Četl jsem hodně knih, které se mi líbily. Je těžké vybrat jednu." Tím blonďásek dívku příjemně překvapil, protože sama měla připravenou velice podobnou odpověď, kterou chtěla poté Adrienovi prozradit.

"A ty?"

"Jsem na tom dost podobně. Oblíbená zmrzlina?"

"Šmoulová."

"Jahodová. Chudáci šmoulové."

"Jo. To už by bylo lepší z nich udělat to zlato, jak chtěl Gargamel."

"Víš co nechápu?"

"Proč si ho prostě nevyčaroval?"

"Přesně."

"Byl to moula."

"Jednou byl i šmoula." Poznamenala Mari a zatvářila se kysele při vzpomínce na její oblíbenou pohádku z dětství a Gargiho, jak se vetřel do vesničky přestrojený za šmoulí mimino. Ach jo, ty pohádky.

Mari konečně vymyslela, jak Pikachua rozveselit. Vyžadovalo to dost odvahy a obrovské sebezapření, ale holt se cítila provinile.

Lehla si a čekala, co na to Adrien. Ten sice chvíli váhal, ale pak si lehl vedle ní. Jak taky jinak že?

Oba se na sebe usmáli a pokračovali v jejich dotazníku až do půlnoci a pak se vydali vstříc říši snů. No řekněme, že je ráno čeká pěkné překvapení.