(Zdá se mi to nebo má většina kapitol v názvu Adriena😅)
Jednoho večera...nebo spíš jedné noci se Marinette probudila a zjistila, že Adrien kamsi zmizel.
,,Adriene?" Nikdo jí však neodpověděl. ,,Jsi tu? Kam ten mamlas sakra šel..." Mari se dívala všude. Do koupelny, do lednice, do skříně...dokonce i do botníku, za televizi i do koše na odpadky. Když už byla natolik vzhůru, že zvládla přemýšlet racionálněji, šla se prostě přesvědčit na chodbu, jestli tam má boty. Ale kdepak. Adrienovy Air Jordan tenisky tu taky nebyly. Kam k čertu šel takhle pozdě?
Černovláska si sedla na gauč, že počká až se vrátí a pak mu vynadá...nebo ho praští. Podle situace.
Nicméně usnula v sedě a probudila se zase ve své posteli s blonďatou palicí vedle ní.
,,Kdes byl, Špageťáku?" Zamumlala ospale a zabořila mu ruku do vlasů. Rozcuchala mu je, co nejvíc mohla. Později bude babička Adrien zase nadávat hřebenu, ať ho přestane tahat. Dělá to každý den.
,,Cooo? Kdyy?" Zívl.
,,No v noci!"
,,Um...nikde...spi dál...uhmmm..."
Dívka se posadila a zkontrolovala čas na hodinkách. ,,Co? Adriene! Zase jdeme pozdě!"
,,CO?" Adrien vystřelil do sedu. ,,Ona ještě není Sobota?"
,,Ne je pátek. Pátek, osm ráno. Prošvihneme Matiku. A taky Zeměpis, jestli nepohneš zadkem!" Mari vyskočila z postele.
,,To mně nijak netíží..." Zívl a zase se přikryl peřinou. Mari ji z něj strhla a hodila po něm kousek čehosi, co pěkně studělo. Blonďák vypískl. ,,Eeeek! Co to sakra jeee?!" Byl to kousek ledu z mrazáku.
...
Nakonec to na Matiku stihli tak akorát. Tři minuty před koncem hodiny. To je takový ideální čas, kdy přijít na Matiku. Naštěstí Matikář potřeboval odejít deset minut před koncem hodiny, kvůli nějaké poradě. Teda, ti mají z p*dele kliku!
Mari hned o první přestávce od Rose žebrala poznámky a Adrien pokračoval ve spaní. Prvních deset minut na druhou hodinu učitelka nepřišla, protože porada. Mari teda začala zkoušet svého spolusedícího z dané látky, kterou se měli učit.
,,Takže Adriene! Japonsko!"
,,Co s ním?"
,,Jak, co s ním?! Prostě mi řekni, co o něm víš!"
,,Fajn no tak eeehh...hlavní město je Tokyo, které se může psát s tvrdým i měkkým i. Potom maj bílou vlajku s červeným puntíkem."
,,Kruhem ty puntíku. No a co ten kruh symbolizuje?"
,,Ehhmm...že by...vykydnutej kečup na košili?"
,,Slunce! Přece se Japonsku říká země vycházejícího slunce! Pamatuj si to!" Pohrozila mu prstem.
,,No jo. No jo."
,,Tak dál!"
,,Národní strom je Sakura. Třešeň. Ale plody se nejí. Škoda."
,,Anó a dál?"
,,Potom tam je významný strojírenství. Vyrábí auta jako například Toyota, Suzuki a Mitsubishi. Potom motorky. Třeba Yamaha. Jednu mám v garáži v jedný tátový vile."
,,To poslední u zkoušení neříkej, jo? Působí to jako vytahování."
,,Aha. Promiň." Pokrčil rameny a ušklíbl se. ,,Uhm...no a pak tam odtud je Sushi. A taky Ramen!"
ČTEŠ
Room mates
De TodoMarinette přestupuje na jinou školu a je nucena bydlet na internátě, tam ji ale čeká (ne)milé překvapení - blonďatý egomaniak s inteligencí mravenečníka, zubící se jak pokemon, kterého zná celá Paříž. Nejen, že s ním musí bydlet, ten ichtyl jí sledu...