Room mates

10. Řidičák na dvě věci

Áchjo. Takže shrnu situaci. Protože jsem až moc hodný člověk, šla jsem s Adrienem na to rande. No vlastně technicky jsme na rande už byli. Těžko říct, jak mám brát to kino, aquarium a Mekáč. Jenom doufám, že do toho Mekáče už nepůjdem. Další zameškaný hodiny už fakt nepotřebuju. No tak počkat!

"Adriene? Psal sis ty poznámky?"

"Mari, ty sedíš v Ferrari a ptáš se mně na poznámky?" Řekl Adrien spíš jako by vyprávěl vtip, než jako odpověď na otázku.

Mari nafoukla tváře, ale nic neřekla. Nevěděla totiž co. Až po chvíli promluvila.

"Máš pravdu. Měla bych spíš řešit svou bezpečnost. Jak dlouho máš ten řidičák?" Mari si uvědomila, že je dost možná v nebezpečí, pokud řídí právě Adrien a opravdu se začala strachovat o zdraví jak její, tak i to Adrienovo.

"Asi rok a půl."

"Vyboural ses někdy?"

"Když mi byli tři, napálil jsem to na tříkolce do lampy." Ušklíbl se Adrien.

"Myslím s tím Autem!!!"

"Počítá se požární hydrant?"

"Kdy jsi ho sejmul?"

"Hmm.. někdy před půl rokem?"

"POZOR ADRIENE STROM!" Lekla se Mari.

"Jo. Dva metry od nás." Odfrkl si Adrien.

"I tak. Ty seš schopnej všeho." Poznamenala suše Marinette.

"Už tam budem?"

"Ještě ne."

"Už tam budem?"

"Ne."

"Už-"

"Jo."

"Vážně?"

"Ne."

"Achjo nudím se. Kam to vlastně jedeme. Je výkend. Snad mě nechceš někam unést a tam mě sprostě využít." Řekla spíš z nudy. Ne že by si snad nemyslela, že na pokoji bydlí s úchylem, ale něco ji nutilo věřit, že by nic takového nebyl schopný udělat. Je to magor, ale úchyl ne, myslela si Mari.

Blonďák na černovlásku vykulil oči.

"Tak za prvý - to bych nikdy neudělal. Nejsem sukničkář. A za druhý - kdybych to nedejbože udělal, jako neudělal bych to, ale kdyby nedejbože bych to třeba nevydržel, což je nepravděpodobné, tak bych to udělal už dávno, teda být nějaký perverzák, což nejsem, protože tobě bych nikdy neublížil." Zamotal se do svého zbytečně dlouhého monologu.

"Já vím, já vím. Jen se strašně nudím..." Zakňourala.

"Chvilku vydrž zachvilku tam budem."

"Vážně?"

"Ano." Řekl s nasadil ten nejzářivější úsměv, který dovedl a aniž by to tušil, způsobil v Marinettině hlavě poplach.

"J-jo jasně. Teda super. Teda konečně." Nemohla se rozhodnout, co chce říct.