Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 46.

Za okny pomalu začínaly rozkvétat stromy svou typicky zelenou barvou, sníh byl dávno pryč a březnová svěžest se projevovala v každém kousku živé hmoty. „Stejně si myslím, že to není dobrý nápad." „Věř mi, že to tak pro něj bude nejlepší." Blondýn objímal svého přítele kolem pasu hlavu položenou na jeho rameni a vdechoval jeho oblíbenou drogu, vůni peprmintu. „Ale vždyť ho chtěli zkoumat, přece so jen tak neřeknou: A hele, no tak ne no." „To sice ne, ale jako člen speciální jednotky má jistou míru imunity, nebudou s ním dělat žádné pokusy a on na oplátku nezdrhne pryč." Stříbrovlasý si opřel svou hlavu o tu blonďákovu a objal svými pažemi ty střelcovy. Dívali se společně ven z okna, kde slunce prosvěcovalo krajinu a nechávalo pomalu rašit první jarní květiny za země. „Co jsi jim vlastně nasliboval, že mě nechali na pokoji?" „To je moje tajemství." Clint zpevnil své sevření kolem útlého mladíkova pasu a prudce jej zvednul do výšky, až běžec leknutím ztuhnul. „Pusť mě na zem! Clinteee!" „Ani mě nenapadne." A pro ještě větší trápení mladšího se s ním blondýn začal točit dokola. „To stačí kluci, nezdržujte a pohněte si!" Z kuchyně šel slyšet mírně otrávený ale také pobavený hlas zrzavé agentky, jež už netrpělivě vyčkával své přátele. „Ano ano, vždyť už jdeme!" Blondýn rozmrzele protočil očima ksichtíc se jako malé dítě směr kuchyně. Kdyby byla ta zeď průhledná, asi by ho jeho kamarádka už přizabila, takhle ale nemohla nic vidět a ti dva se tak mohli pořádně zasmát. „měli bychom jít, chci vidět Diega ještě před začátkem." „Hmm, tak jdeme." Mladší konečně dosáhnul nohami zpět na zem a rázem ho v pokoji nebylo, jako by prostě zmizel. „Hej! To není fér!"

„Tak jste konečně tady? Bruce vás vyhlíží už alespoň deset minut." „Trochu jsme se zdrželi." Brunet chápavě kývnul hlavou rovnou všechny tři opozdilce vedouc je svým místům. „Ještě si odskočím, hned jsem zpátky." Stříbrovlásek se usmál, políbil svého přítele na tvář a už po něm zbylo jen prázdné místo. „Začal zase používat své schopnosti?" „Čím dál častěji. Mám pocit, že ho baví mě tím strašit." Stark kývnul odcházeje stranou za svým vysokým vojáčkem, co stál strnule u vchodu a pozoroval obecenstvo. Jeho kapitánská ostražitost se vrátila v plné síle, snad ještě více, než kdy předtím byla. Je pravdou, že Steva skutečně zasáhlo zjištění, že během akce zavinil havárii několika aut a smrt dvou žen a jednoho dítěte. Mimo Diegovy manželky a dcerky totiž s nimi jela i jeho matka, poslední z členů jeho svorné rodinky. V jeden den ztratil vše, na čem mu záleželo, kvůli špatným zprávám pokazil spisy a pak si poničil i on sám svůj zbytek života. Nebylo divu, že uprchnul do lesů a stranil se SHIELDu jak jen to šlo. Chápal i to, že se mu záměrně vyhýbá a maximálně jej pozdraví, když se spolu setkají ve výcvikovém centru. „Nemrač se tak, děsíš zaměstnance." Tony do kamenného blondýna hravě žďuchnul, až voják málem ztratil rovnováhu. „C-cože? Jo, promiň." „Steve klid, tady žádné nebezpečí nehrozí. Užij si projev a buď rád, vycvičili jste z nich ukázkové hrdiny." „Jo, máš pravdu, je to prostě zvyk." Stydlivě se pousmál objímaje nízkého miliardáře kolem ramen. „Ty padavko." „Víš, že to držíme v tajnosti."

„Shelly!" Hlas nadšeného běžce se rozléhal v úzké chodbě, kde už vynervovaní noví rekruti postávali před začátkem celé akce. „Pietro! Rád tě vidím." Silné paže si přitáhly rychlíka do pevného objetí přitahuje si jej na hruď. „Bože, jsi ještě vyšší než minule." „To ty tréningy, Diego se občas zpustí ze řetězu." „Tak ho hlavně drž pořádně, ať si příště s sebou nemusím brát megafon." Černovlasému neunikl pobavený pohled menšího mladíka, vraceje mu to stejnou mincí nasadil nechápavý výraz a přiložil si pravačku k uchu. „Promiň, říkal jsi něco? Tady nahoře nešlo nic slyšet." „Blbečku. Držím ti palce." „Díky, cítím se, jako by mi měl ze stresu prasknout žaludek." „To bude v pohodě, nejde přece o konec světa." Nad tou poznámkou se oba museli zasmát, jelikož dobře věděli, co to znamenalo pro ně oba. „Tak já už budu muset, uvidíme se pak." Pietro už chtěl odejít, když mu dvě hebké dlaně překryly oči a jemu se zatemnilo. „Hádej kdo?" Stříbrovlasému srdce poskočilo a na tváři se vykouzlil široký úsměv. „Wando." „Pietro, tak to teda pěkně děkuju. Kamaráda podpoříš a na mě kašleš." „Ale ty už jsi přece členem nových Avengerů dlouho, to se nepočítá." „Já ti dám nepočítá ty jeden malej-„ Zbytek věty se ztratil v prázdnu a Pietro se opět vypařil jako pára nad hrncem. Za sebou slyšel už jen křik své starší sestry, která na něj pokřikovala nadávky, i ty se však brzy zcela ztratily v dálce.
Konec dobrý, všechno dobré? Tak jak se vám dámy a pánové líbí předposlední kapitola příběhu? Doufám, že ji řádně oceníte, jelikož na tu minulou jste se solidně vykašlali. A nezapomeňte si přečíst i oneshotky! Momentálně vyšel nový díl o Pietrovi a Clintovi a oba jsou tam k sežrání!
Vaše Tiranis!
PS: A neplačte, že už to končí, vždycky si můžete napsat o další😉