Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 36.

„Nemůžete je přece poslat do akce, o které nic nebudou vědět." „Já je můžu poslat kam budu chtít, od toho jsou tady, aby nás chránili a udrželi tuhle zemi v celku Hillová. Pochopte, že je riskantní dávat těm šesti do ruky takové informace, navíc sami víme málo." „Riskantnější, než ztráty na životech? Myslím si, že za takové oběti to nes-„ „Slečno Hillová, potřebujeme vás u monitorů!" „Hned tam budu! Nedělejte to Fury." Kovová klika dveří se pohnula směrem dolů a dřevěná deska odhalila skupinu pěti hrdinů s ne příliš nadšenými výrazy ve tvářích. Mezi dvěma obyvateli věže a dvěma agenty přibyl ještě muž ve fialové košili s kudrnatou černou hřívou trčící do stran. „Vidíš? A tos tomu nechtěl věřit." Stark nemohl jinak, než si do zkoprnělého kapitána pořádně šťouchnout. Ten však se svým autoritativním pohledem jen máchnul rukou, až nízkého bruneta málem praštil a silně rozrazil pomalu se zavírající dveře. Jeho hněv rostl s uvědoměním, co Fury vlastně chystá, nebo spíš chystal. Tony se musel přikrčit, aby nedostal nemilou facku načež zpražil blondýna výhružným pohledem. Nenáviděl tu jeho kapitánskou stránku, už na ni skoro zapomněl, jak dlouho si Steve tuhle masku nenasadil. Teď se mu však připomněla velice dobře, až se musel otřepat z nepříjemné aury, kterou vydávala. „Vypadá to, že ten štít byl nakonec celkem rozumnou výbavou. Můžete pokračovat, my posloucháme." „Vy nás chcete posílat na neověřenou akci?! To si snad děláte legraci!" „Vy máte nejméně co mluvit Bartone, měl byste být rád, že máte stále práci i po vašem malém divadle." „Nechte ho být, to sem vůbec nepatří." Rusovláska si stoupla před blondýna, snad jako by mu chtěla dělat lidský štít, s pohledem upřeným přímo do jediného oka svého velitele. „Právě že týká slečno Romanovová, a když už jste tady, tak bych vám doporučoval si sednout." „Nekafrejte a vysvětlujte. Tak co je to tentokrát? Když se nás nemůžete zbavit strojově, tak nás necháte pojít na misi?" „Počkat, strojově? Něco mi uniká?" Doktor si poposunul brýle na nose o něco víš a s nepochopením těkal svým zrakem z jednoho muže na druhého. „Tady pirát mě má za idiota." „Tony slovník." „A DOST! SEDNOUT!" Malou místností se zvučně rozezněl hlas černocha, až všichni umlkli a jako naráz se vydali ke svým místům, samo sebou že i s velitelem. „Jako kapitán skupiny odmítám plnit misi, ke které nebudu mít dostatek podkladů veliteli. Jistě chápete mé důvody." „Důvody chápu kapitáne, obávám se však, že tak jako tak požadavky nesplním. To co víme je i tak málo, skoro nic, dozajista ne ani polovina běžného spisu." Černoch si promnul spánky skládaje ruce na stůl před sebe. Rozhodnul se v prospěch skupiny rezignovat. Teď, když si všichni až na Odinsona vyslechli utajenou konverzaci, nevěřili by mu ani tu pásku přes oko. „Tak proč tady ještě sedíme? Jde se domů, ne?" Brunet ledabyle hodil nohu přes nohu na tváři posměšný výraz, který Nickovi zvedal žluč. Pro jednou však ostatní z týmu měli o daný problém očividný zájem, jelikož nízkého bruneta zpražili pohledy. „Jde o jednoho z doktorů starého případu Vell4. Akce zkoumající buňky mimozemské látky, jež dopadla na povrch Země tak deset let zpět. Výzkum obsahoval spoustu velice důležitých a užitečných informací, které se daly použít v armádním vojenství i lékařství, prostě řečeno to byl velký a drahý projekt. Pokusy se ale zvrtly, doktoři ztratili nad vzorky kontrolu a všichni zemřeli, tedy všichni až na jednoho." Jedním pohybem ruky vytáhnul z vnitřní kapsy svého dlouhého kabátu fotografii mladého sotva dospělého chlapce holé hlavy s hnědýma očima oblečeného do bílého doktorského pláště. „Diego Felíciaz, jeho rodiče se přistěhovali z Evropy těsně po jeho narození do států. Byl součástí výzkumného týmu, zapisoval poznatky do karet a vyhodnocoval další kroky. Nadprůměrně inteligentní hoch s ne příliš vybíravým slovníkem." „Slyšíš Starku, ten je úplně jako ty." Blondýn se ani nenadál a už měl ostrý loket své kamarádky zaražený mezi žebry. Jen s velkým snažením potlačil bolestné zakňučení. „Vašim úkolem je najít tohoto muže a zadržet jej. Má na svědomí kolaps laborky, pravděpodobně proto utekl." „Co s ním uděláte, až ho najdeme?" Nastala krátká chvíle ticha, kdy všichni naslouchali jen netrpělivému podupávání mladé ženy a hlasitému dechu stále poraněného střelce. „Podrobíme ho důkladnému výslechu a bude muset absolvovat mnoho diagnostických cvičení." „Proč?" „Potřebujeme znát informace a ten muž je jediný živý důkaz kapitáne. Byl zasažen tou látkou, musely na něm zůstat znaky, něco co nám pomůže v dalším bádání." „Chcete po nás, abychom chytili prakticky neexistujícího muže podle staré fotky a neaktuálního jména?" „Ano." „A ten muž je nadopovaný nějakým nebezpečným sajrajtem z vesmíru, co z něj udělal kdoví co, správně?" „Ano." „A nic dalšího už nevíte?" „Ne." Další dlouhé ticho, tentokrát se však členové týmu mezi sebou domlouvali beze slov. Nakonec se Steve opět otočil na sedícího velitele, jež je se zájmem pozoroval, ruce spjaté na stole do malé stříšky. „Takovou práci nemůžeme vzít pane, ohrožuje členy naší jednotky a je zcela neopodstatněná. Jestli je ten muž deset let mimo zajetí a nikde se neobjevily žádné záznamy, nebude pro svět nebezpečný, tudíž jde o zájmy SHIELDu ne Avengers." Jedno krátké kývnutí bylo vším, co dal na sobě sedící muž znát. Uvnitř něj se však bily dva protichůdné názory. Avengers nemohli vědět, nač skutečně potřebuje Fury výsledky laboratoře, nikdy by toto tajemství neprozradil živé duši. Naráz se postavilo všech pět účastníků a v tichosti se vydali ke dveřím ven z místnosti. Byla to zvláštní chvíle, ještě se jim nestalo, že by odmítli svou misi, doteď však každá z nich měla v jejich očích smysl. „Kapitáne..." Už byly otevřené dveře a vysoký blondýn půl krokem na cestě zpět k autu, zastavil se v pohybu a natočil hlavu zpět ke svému šéfovi. „...nechte si to ještě projít hlavou." S drobným kývnutím za nimi zapadly těžké dřevěné dveře a černoch za nimi osiřel.

„Nevím, mě se to nezdá." Mladý střelec si popotáhnul ruksak na svém rameni, aby mu náhodou neupadnul a obrátil se čelem k ostatním. Každý byl tak trochu ve svých vlastních myšlenkách, probíral pro a proti. „Co takhle vyřešit to večer u nějakého dobrého filmu? Kdy naposledy jsme trávili čas všichni spolu, hm? Mělo by se to napravit, navíc je potřeba se pořádně dohodnout." „To zní fajn. Zveš nás k sobě?" Steve se mile usmál a pokýval hlavou ujišťuje se, že brunet stále stojí vedle něho. Možná, že už to bylo víc jak pár týdnů, ale starost o něj ho nepřecházela, naopak zvláštním způsobem sílila. Pod dvojím pohledem modrých očí nakonec i brunet ne příliš nadšeně kývnul hlavou a doktora...toho se vlastně nikdo moc neptal. Bruce musel přijít automaticky, ostatně to už si Natasha hodlala ohlídat. „Fajn, tak v osm u mě, budu na vás čekat." Agentka se ze široka usmála a už za sebou táhla blondýna k jejich zaparkovanému autu. Ostatní nemohli jinak, než se za nimi dívat se zmatenými pohledy. „Neuniká nám něco?" „Mám takový pocit."
Ola anigos!😂 Zdravím od další kapitoly, doufám že zajímavější, než té poslední. Budu ráda za každý komentář a hvězdičku!
Vaše Tiranis!