Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 16.

Za okny se vytratily poslední teplé dny a ulice teď byly poprášené čerstvými nánosy sněhu, jež rychle tály do bahnité břečky a cákaly na strany při každém projetí aut. Vítr již nehřál, nýbrž studil a lidé chodili v bundách a kabátech zachumlaní až po uši, aby jim nebylo zima. Kde kdo pospíchal, aby v tom chladném vzduchu pobyl co nejkratší čas a ulice teď býval prázdnější, než kdy jindy, zato cesty se přeplnily spěchajícími auty.

Malý brunet seděl na jedné ze zpola zasněžených laviček v parku, sledoval prázdnou přírodu a běhající děti stavějící z tajícího sněhu sněhuláky. Bylo mu zima, měl rýmu a byl nachlazený, nebylo mu vůbec dobře, přesto denně chodil na to samé místo, aby se díval do prázdna. Stalo se to nejhorší, co mohlo...ona zemřela. Byl to sotva měsíc, co se o její nemoci dozvěděl a už ji ztratil, ani neměl šanci s ní trávit víc času, jak se snažil najít pro ni lék. Už nebrečel, první tři dny jej vyždímaly na troud. Měl teploty a málo spal, pokračoval v ničení sebe sama ve víře, že se s ní brzy shledá. A celou tu dobu, kdy se po smrti své kamarádky začal skutečně trápit, ač to jiní neviděli, stál za ním úslužně jediný člověk, kterého by si přál, Steve. Ten blond voják skutečně neskončil s péčí po jednom dni, chodil teď do věže denně a vařil nemocnému miliardáři teplá zdravá jídla a dával mu léky, aby se uzdravil. Byl tam teď tak často, že už ho FRIDAY vpouštěla do vrchních prostor, aniž by to musel Tony potvrdit. A brunet byl rád, že se o něj někdo staral a byl mu oporou. Začínal chápat, co myslel jeho kolega tou náhradou. Nechtěl, aby zapomněl na důležité chvíle jeho života, jen aby se pohnul dál a přivítal na zaprášeném místě novou osobu. V kapse mu začal vyzvánět mobil, nehodlal jej přijmout. Věřil, že po chvíli to otravného volajícího přestane bavit a sám telefonát položí, ale ono ne. Z druhé stany se musel nacházet zatvrzelý člověk, když volal stále dokola, až se brunetova nitka nečinnosti přetrhla a on otráveně uchopil kovovou krabičku do ruky. „Halo?" „Tony? Kde jsi? Proč nejsi doma?" Ten hlas poznal okamžitě a ku podivu byl rád, že jej slyší, i když by jindy dal cokoli za to, aby toho slušňáka nemusel poslouchat. „V parku, pozoruju keře." „S horečkou a kašlem?! Vydrž, hned jsem tam." Než stačil hnědooký muž něco namítnout, hovor byl ukončen a osoba statné postavy byla na cestě za ním. Na chvíli jej napadlo, že by se zvednul a odešel, jen aby kapitána trochu potrápil, nakonec však na to nesebral síly, a tak jen dál seděl na promrzlé dřevěné desce a nechával na sebe padat sníh. Když odcházel z domu, umělá inteligence jej nabádala, aby se dobře obléknul. Předpokládal, že teplá mikina a tenisky budou stačit, šeredně se mýlil. Byla mu strašná zima, klepal se. Teplý oděv mu promokl a boty nasákly sněhovou kaší. Neměl ani šálu, a tak mu vločky padaly za krk. Byl rád, že pro něj voják spěchá a zase jej zachrání, jako tak dělal celý týden, jelikož sám by se do věže asi nedostal a umrznul by tam. „Tony!" Slyšel dusot nohou a rychlý dech, jak dotyčná osoba rychle běžela jeho směrem. „Pro Krista, přeskočilo ti? Musíš do tepla a osušit." Cítil, jak je pod rameny podebíraly silné paže a s jejich pomocí se šouravě vydali k věži. Na hlavě mu přistála čepice a přes ramena teplý kabát z jehož příjemného tepla mu naskočila husí kůže. Sám voják zůstal jen v tričku s dlouhým rukávem, ale momentálně mu to nevadilo, potřeboval tomu troubovi v teplotách pomoct. „Díky Steve." „Nemluv a šlapej, už jsme skoro tam." Zesílil stisk kolem brunetovy hrudi a dopomohl mu až do vrchních pater. Nechal FRIDAY napustit horkou vanu, pomohl Tonymu vysvléct se z mokrého oblečení a zcela nahého a slabého ho uložil do vany. „Tady seď, a vyhřej se. Zajdu ti pro léky a něco k pití. Musíš si odpočinout." Blondýn starostlivě zkontroloval teplotu vody, donesl mokré prádlo do pračky a postavil konvici na horký šálek čaje. Díky bohu, že miliardář vlastnil ve svých zásobách i pořádně napěchovanou krabici léků pro každý případ, teď se mu hodila. Vyloupal pár pilulek z plastových plát a položil je na podšálek vedle hrnečku čaje. S přichystaným oblečením na spaní pak odnesl všechny věci do koupelny, kde prochladlý muž sotva držel hlavu nad vodou. „Tony, koukni sem, hmm? Vem si ty prášky a zapij je." Podal mu potřebné pilulky a brunet je bez námitek spolykal, načež do sebe nalil celý obsah hrnku a zmoženě opřel svou hlavu o kraj vany. „Přichystám ti něco na jídlo a uvařím další čaj." Blondýn už se zvedal do stoje, ale slabá ruka jej zadržela. „Zůstaň tu...prosím." Modré oči se rozšířily v údivu. Bylo to snad poprvé, co slyšel vždy povýšeného miliardáře prosit a byla to příjemná změna. Usmál se a opřel se zády o vykládanou kachlovou stěnu. „Tak dobře, na chvíli."

Po dlouhé horké koupeli uložil nemocného filantropa do postele, natřepal mu polštáře a pořádně ho přikryl. Díky bohu neměl příliš vysokou teplotu, stávající zvýšenou byl schopný zahnat dlouhým spánkem. „Budu hned vedle, dobře? Kdyby něco, FRIDAY mě zavolá, stačí říct." Naposled zkontroloval starostlivým pohledem pomalu usínající tělo, než za sebou pomalu zavřel dveře a zhasnul mírné osvětlení. Bylo teprve poledne, skoro čas oběda a on už zase toho truchlícího blázna zachraňoval. Začínal si připadat, že se minul povoláním. Měl by z něj být zdravotní bratr v nějaké městské nemocnici. Postavil hrnec s vodou na plotnu a začal krájet zeleninu. Ještě před týdnem by v lednici nenaleznul víc, než shnilé jablko a rozjedené krabičky s rychlým jídlem, za dobu strávenou tady však stihnul malou lednici pořádně vybavit. Vyházel všechen ten nezdravý hnus do koše, nakoupil a teď prakticky denně vařil vývar pro to přerostlé dítě. Při myšlence na Tonyho v plenkách a s dudlíkem se musel usmát, připadal si opravdu trochu jako starající se matka. „FRIDAY, nějaké zmeškané hovory?" Stále sice nebyl dokonale navyknutý na strojový systém celého domu a často se polekal, když na něj dům začal mluvit, přesto už se s ním jaksi skamarádil. Chyběl mu JARVIS, ale ani FRIDAY nebyla špatná. Měla příjemný hlas a tolik neprotestovala. Steve měl podezření, že ho má umělá inteligence raději než svého majitele. „Pan Stark se dnes nedostavil na jednání a nová zastupitelka jeho firmy se mu několikrát pokoušela dovolat. Vám přišla pouze zpráva z Wakandy. Král se zajímá, zda byste mu nepomohl s menší akcí...mimo spolupráci s SHIELDem." Voják si nahlas povzdechnul, než požádal robotickou dívku o vytočení Tonyho sekretářky. Potřeboval vyřešit resty nemocného muže, když on sám nemohl a domluvit mu týdenní dovolenou. Jestli bude takhle pokračovat dál a nedbat na věci okolo sebe, brzy zkrachuje.

„Děkuji pane Rogersi, hezký zbytek dne." Ženský hlas se s idolem amerických žen rozloučil a zavěsil. Všechny byly stejné, jen ho slyšely, byly samé jistě a spolehněte se a jste stále svobodný? Nebyl nadšený z přílišné pozornosti, v srdci choval jen jednu ženu a ta byla dávno pryč, od té doby se již znovu nezamiloval, asi ani nechtěl. Byl spokojený se svým životem tak, jak byl. Občas bojoval s padouchy, jinak se staral o své psychicky či fyzicky nemocné kolegy, vařil nebo si kreslil a běhal. Nepociťoval nějakou nutnost závazků. „Pane Rogersi, pan Stark se již probudil." „Díky FRIDAY, hned tam budu." Usmál se a posunul hrnec hotové polévky z plotny. Otřel si ruce do utěrky a už spěchal do brunetovy ložnice, aby zjistil, že muž s narudlým nosem a skelnýma očima zase prázdně hledí do stropu. „Jak ses vyspal? Už je ti líp?" „Jo, mnohem. Já...díky Steve, nikdy bych si nemyslel, že mi pomůžeš zrovna ty." „Budu ti pomáhat, dokud se neuzdravíš. Ale musíš přestat chodit do toho parku, vždyť tam sněží a ty nemáš ani bundu." Hnědé oči se provinile zabodly do nadýchané peřiny. „Já vím. Něco mě tam zvláštním způsobem uklidňuje, nevím, jak to popsat." Blondýn si přisednul na kraj postele, a ještě trochu naklepal proleželý polštář. „Už nemáš teplotu, to je skvělé. Zůstaň v posteli a do týdne budeš zase fit." Zkontroloval hodiny a když viděl, že je na oběd ještě stále brzy, skopnul boty a lehnul si na kraj obrovské postele a zavřel na malou chvíli oči. „Proč to děláš? Nemusíš se o mě starat." „Ani nevím, asi proto, že to sám nezvládneš." „Já zvládnu všechno, na to jsi zapomněl." Brunet blondýna hravě šťouchnul do žeber poukazuje tak na jejich staré hádky a přestřelky. „Nezapomněl, ale občas není tak špatné nechat si pomoct." Pokrčil rameny a užíval si klidu. „Steve?" „Hmm?" Otevřel oči a přetočil se na bok, aby na nemocného bruneta lépe viděl. „Fakt děkuju." „To je dobrý." Usmál se, ukazuje tak své bílé zuby, než se zvednul s úmyslem dojít pro polévku.
Çava! Veselé Vánoce! Jak je slavíte? Já už teď píšu na novém tabletu.😁😁 Omlouvám se za Peper, nemám proti ní nic, i když to tak vždycky nevypadá. Je to jen pro pohyb příběhu, nemějte mi to za zlé. A hezké svátky!
Vaše Tiranis!