Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 44.

„Tony! Tony padáme!" Uřícený blondýn již ve svém hrdinském obleku se štítem v ruce vtrhnul do brunetovy ložnice, jen aby jej našel plně na nohou v jakémsi černém obleku, jak se snaží zprovoznit jeden ze svých chytrých technologických vymožeností. „Zatracený krám!" Stark nabroušeně kopnul do te hroudy lesklého kovu, načež se všechny kousky zvedly do vzduchu a začaly obklopovat miliardářovo tělo. O pár chvil později již kapitán zavěšen se svým štítem o brnění kovového muže letěl vzduchem do míst, odkud se ozýval signál jejich střelce. „Proč by Barton svolával celý tým někam do lesa?!" „Musel něco najít. Nejde tomu přidat ještě trochu šťávy?" „Ne, když vážíš skoro tunu. Pro Krista, od kdy jsi tak těžký?!" „Haha, moc vtipné Starku." „Tak najednou jsem Stark?" Brunet se musel pobaveně ušklíbnout, u toho však už pročítal na své obrazovce informace, jež mu poskytla FRIDAY. Tepelná anomálie takhle blízko New Yorku, snad Clint zase tím svým výbušným šípem něco nepodpálil. „Říkal jsi něco? Špatně tě přes ten komunikátor slyším." „Ne, nic." Jejich cílová destinace se již blížila, avšak žádné plamen ani výbuchy nezaznamenali. Vše vypadalo klidně a v pořádku, jen vzduch začínal houstnout a těžknout, jak ubývalo vlhkosti. „Tady jdem k zemi, tak se drž kápo!" Brunet ubral na síle svých trysek a snesl se do hustého lesního porostu lámaje u toho několik delších větví, jež mu stály v cestě. „Bartone! Co se to tady děje?" Blondýn již běžel k vyčkávajícímu střelci sedícímu nízko zemi na větvi. „Jak ses proboha dostal sem? Široko daleko nic, jen les." Stark odklopil přední víko své helmy, jen aby se setkal se zarmouceným pohledem střelce. Najednou po tom věčně přihlouplém komkovi nebylo ani vidu ani slechu u kteréhokoli z obou jindy zábavných Avengerů. „Našel jsem Diega, je v domku za těmi stromy, ale máme menší problém. Vypadá to, že přeci jen nebude tak neškodný, jak vypadá. Neumí ovládat tu sílu uvnitř sebe, jako by ji držel zavřenou a ona se teď při stresu dostala na povrch nebo něco takového. Jo a volejte na něj Patriku, trochu ho to uklidňuje. A...raději bych od něj držel Steva dál, nemá ho zrovna v lásce." Ticho mezi nimi přerušovalo jen šumění lesa a ručení větví v horkém vzduchu. „A to jsi zjistil jak?" „nemůžeme to dořešit, až po misi?" Steve dostal střelce ze svého posedu na stromě a jako první se začal prodírat houštím stromů ve směru, který blondýn naznačil. „Hej Steve, raději tudy." Clint přeběhl ke dvěma stromkům, u kterých věděl, že jej bezpečně propustí a zmizel do stíněné zahrady krytu. „Je vevnitř v kuchyni, chodbou až na konec, stěna napravo. Tak co s ním?" „Asi ho zajmeme a... odvezeme někam na výslech?" „Toho se nedotkneš, je teplejší než radiátor...nebo vy dva, měli bychom ho nějak ochladit. Kdyby se uklidnil, bylo by to jednodušší, takhle ale nevím, co s ním." Brunet zkontroloval funkce svého obleku. Hodnoty ventilace se pomalu snižovaly, znamenalo to, že teplota vzduchu samovolně klesá. „Myslím, že nemusíme dělat nic, počkáme na zbytek týmu. Ten člověk tam vevnitř to asi chytá za otěže, teploměr mi hází čím dál nižší teploty." „To chceš jen tak sedět a čekat, až se z toho dostane sám? Jsme přece hrdinové, máme pomáhat!" „A jak pomůžeš tím, že tě uvidí? Pokud tě ten borec tak nenávidí, jak tady nácek tvrdí, tak ho akorát víc nasereš." „Tony slovník!" S hlasitým zaduněním se otřásla země kus od trojice právě se hádající na nože. O malou chvíli později již skrze stromy propadla postava rusovlasé ženy následovaná nesmělým doktorem. „Bannere! Romanovová!" Stark nadšeně rozpřáhnul ruce v hraném přivítání. „Dalších deset stupňů dole." „Co se tady děje kapitáne?" „Uvnitř toho domu je Diego, jeho síla ztratila kontrolu, musíme mu nějak pomoci." Blondýn si dohadujícího se hloučku nevšímal, stresoval se jen z toho, aby byl Pietro v pořádku. Nechal ho schovaného v jezevčí noře, kterou mu den zpět ukazoval a ujistil jej, že se pro něj vrátí a že tam musí zůstat. Stříbrovlasý se vzpouzel, namítal a chtěl tam jít s ním, musel přeci svému kamarádu pomoci, nakonec se však z vysílení opět zpustil na kolena a neochotně kývnul. Zrzka si jeho tikavého chování všimla, jak by taky ne, znala svého kamaráda dost dlouho na to, aby pochopila že něco není v pořádku. „Clinte, kde je Pietro?" Zašeptala to tak potichu, aby ji ostatní neslyšeli, i přesto se však dočkala postrašeného pohledu a kontroly, jestli je někdo neslyšel. „Nechal jsem jej stranou v úkrytu. Bojím se, že se to pako vrátí pro Patrika." „Patrika?" Střelec si prohrábnul potem slepené vlasy na hlavě kývaje k přímo sálajícímu domku. „Jeho falešné jméno." „Říkám, že tam chodit nemáš!" „Já jsem tady kapitán Tony, ty máš poslouchat mě!" Být jiná chvíle, asi by teď obecenstvo nemohlo víc než dát si pořádný facepalm. Na to ale nebyla vhodná doba, ihned je museli uklidnit, než se zase rozhádají a vznikne z toho zase dlouhá průtrž nadávek. „Stačí vy idioti, půjdu tam s doktorem sám, Nat se Stevem to budou jistit kolem východů a Tony zvrchu. V případě problémů vyšlu signál." Blondýn vzal Bannera za ruku a odhodlaně na něj kývnul táhnouc jej za sebou do nitra domu.

Bylo tam příšerné teplo, z obou mužů tekl pot a přes syté nafialovělé světlo téměř nic neviděli. Naštěstí Clint věděl, kudy jít, za malou chvíli tedy stáli ve vchodových dveřích kuchyňky. Na zemi se cholilo poměrně velké tělo celé v záplavě nepřirozeně purpurového světla, po těle mu stékala krev vroucí na povrchu až bublinky prskaly na okolní bílé stěny nepěkné rudé kapky. „Patriku, jste tady s námi, vnímáte?" Kudrnatý muž si opatrně kleknul na rozpálenou zemi opatrně potichu promlouvaje na rozklepaného muže. „U-teč-te." V komunikátoru střelce to potichu zapraskalo, načež se ozval Tonyho varovný hlas oznamující stoupnutí teploty o stupeň a půl nahoru. „Patriku potřebuji, aby ses uklidnil. Nic ti neuděláme, víme, co se s tebou děje. Klid, jen zhluboka dýchej, správně, jen tak dál." Blondýn ucítil zápach a okamžitě poplašeně couvnul dozadu tahaje i doktora zpět ke dveřím. „Shelly slyšíš mě? Potřebuji, abys teď s námi vyšel z toho domu, ano? Je to tady pro tebe nebezpečné, kolem je hrozně teplý vzduch a vy tady uchováváte plynové bomby. Musíme honem ven, ano? Aby nevybouchly." Křečovitě sevřené oči se rozevřely po hnědé oříškové barvě ani památky. Jako dva kameny nekonečna teď celé bělmo zářilo fialovou barvou, barovou tak oslnivou, až se z sleplo. Blondýn cítil strach vysokého muže a chtěl mu pomoct. „Pojď Patriku, společně to zvládneme. Zavedu tě ven, dobře? Uvidíš se Peteyem, už na tebe čeká." Zmínka stříbrovláska černovlasého trochu probrala, pomalu přikývnul a vyškrábal se na čtyři ze všech sil se snaže vylézt z toho domu. „Starku, odveď Kápa bokem, ať ho teď nevidí." Bruce i Clint pomalu vyvedli třesoucího se velikána ven na čerstvý vzduch, teplota kolem slábla, muž se uklidňoval při pohledu na stromy kolem sebe a modré nebe nad sebou. „Správně, jde ti to skvěle. Pěkně dýchej Patriku, tak je to správně." Znělo to příliš jako mluva s dítětem? Blondýn si nebyl jistý, co vlastně dělá, ale kupodivu to zázračně fungovalo. „Bruci, dokážeš ho stabilizovat?" „Můžu se pokusit ho nějak zklidnit, ale každý funguje trošku jinak, meditace nemusí fungovat. Kdyby tady byl někdo jeho blízký, tak snad."
Já... vážně nevím, proč jsem to tam zkazila. V hlavě to vypadalo dobře a pak najednou... asi bych se zase měla omluvit. Doufám, že se na mě nezlobíte.
Vaše Tiranis!