Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 43.

Klíče opět jako den předtím zachrastily v zámku a do úzké chodbičky vpadla osoba rychle za sebou zavírající dveře. „Jsem doma!" S kabátem již pověšeným na věšáku a boty schovanými v botníku se potichu vydal chodbou do nitra domu. Neslyšel žádné hlasy ani jiné zvuky, mohlo se tedy dost dobře stát, že byli ti dva někde venku, pro případ však chtěl ještě projít byt a přesvědčit se na vlastní oči. V kuchyni byla tma, Pietrův pokoj zel prázdnotou a u něj bylo taky prázdno. Je pravda, že si nevšimnul, že by v chodbě visely bundy, tudíž museli být ti dva někde na procházce a on měl trochu času v samotě domu. S pohozením ramen dal v kuchyni vařit vodu na kávu, vytáhnul si svůj oblíbený hrneček a uvelebil se na jedné ze starých vrzajících židlí. Zavřel oči, jež ho po celém dni práce poměrně pálily a dovolil si vypustit celý obsah plic následně se zhluboka nadechuje čerstvé dávky kyslíku. Voda se pomalu zahřívala na plynovém sporáku, příjemně bublala a syčela, že stačilo jen naslouchat jejímu hlasu, aby člověk poznal, kdy je potřeba utlumit oheň. Už už se zvedal, že slije černou mletou hmotu vařícím proudem, když se dveře domku hlasitě rozrazily a dovnitř se vřítil ještě v botách a kabátu zcela uřícený blondýn následující pořádně vytočeného stříbrovláska. „Diego?!" Hnědé oči se poděšeně rozšířily při zaslechnutí toho jediného slova, až ruce samovolně pustily kovovou konvici s vařící vodou na podlahu. Hlasité zařinčení a sprška vařící tekutiny protnula malou kuchyňku. Díky bohu šel hlavní proud vody zcela mimo všechny přítomné, přesto černovláskovy nohy schytaly pár štiplavých kapek, až mu zrudla lýtka. „Kurva." Nebyl čas jakkoli se zaobírat rozlitou vodou, bolestí nebo konvicí, mnohem víc práce měl nyní s uhýbáním před stříbrovlasého pěstmi. „Pietro klid! Co to do tebe vjelo?!" „Já ti dám Patrika ty jeden debile! Debil, debil! Nenávidím tě!" Mladší bezmocně máchal rukama ve vzduchu, pořádně v nich však ani neměl sílu. Po tvářích se mu kutálely slzy, přes které téměř ani neviděl a jeho tělo se otřásalo vzlyky. „Nenávidím tě...nenávidím. Lháři." Naposledy několikrát zabušil do pevné doktorovy hrudě, než se svezl na kolena do chladnoucí vody a prostě jen nechával svým slzám volný průchod. Cítil kolem sebe stisk blondýnových paží a vděčně se do nich opřel čerpaje z nich sílu a podporu, veškeré další akce odevzdávaje do jeho rukou. „Můžete se na chvíli posadit Patriku? Potřebuji s vámi mluvit. Nic vám neudělám." Clint viděl v hnědých očích strach, bezmoc a děs, potřeboval oba dva rychle uklidnit. Nastalá situace se zdála být horší, než si představoval. „Šššš, to je v pořádku. Klid, musíš dýchat Petey." Hladil stříbrovlasého ve vlasech a po zádech, kolébal s ním ze strany na stranu, dokud nepřestal ronit slzy, poté jej v náruči přenesl na židli a pomohl mu z mokrého kabátu bale jej do měkké deky. „Prosím posaďte se Sheldone, musíme si promluvit a přísahám, že se o nic nepokusím." Na znak příměří pomalu zvednul obě ruce do vzduchu a z ramene sejmul svůj vak s lukem, co nosil téměř neustále s sebou. Pro jistotu nabídnul i vysokému černovlasému muži deku, než si přisunul i on stolek z blízké ložnice a obejmul stále rozklepaného běžce kolem ramen ve znamení podpory. „Nebudu na vás nijak tlačit, nemusíte mi odpovídat, jen potřebuji, abyste se pokusil spolupracovat. Všechno zůstane jen mezi námi, dobře?" Náznakem mu bylo jen letmé kývnutí, bral to tedy jako ano. „Můžete-„ „Nevykej mi, pořád jsem Patrik. Včera jsme spolu hráli karty, tak nedělej, že mě neznáš." Rychle kývnul hlavou, aby dal Shellymu na vědomí, že chápe a nechce jej nijak urazit. „Fajn, takže... jmenuješ se Patrik Sheldon nevím jak dál, nebo ne?" Nastalo dlouhé trapné ticho, co taky jiného. Ani nečekal, že by mu vyšší odpověděl, přeci jen si byl jistý, že by se Pietro nespletl. „Podívej, v práci nás poslali, abychom našli jistého chlapa, co víc jak deset let neexistuje. Odmítli jsme to, nechceme zničit život nikomu, kdo není nebezpečný pro naši zemi a nehodláme to udělat ani v budoucnu." „Vždyť to děláte celý život, vy...AVENGERS." To slovo, jako by se v ústech neznámého muže měnilo v jed, něco odporného a mrtvého. „Stark má své bomby, ty, slečna Romanovová, Kapitán Amerika, Banner...všichni jste vrazi, zabijáci, nehodlám ti prozradit NIC." Blondýnovi se až zježily chlupy na zádech. Tak bolestná, tak ponurá, tak úderná slova, jako když do vás někdo zapichuje jehlice přesně v místech jizev. Blondýnovi se všechno potvrdilo, tímto prohlášením se svým způsobem černovlásek přiznal, nechtěl a nehodlal se však vzdát. „Rozumím, nenávidíš nás. Proč? Nic jsme ti neudělali, jestli se nepletu, tak jediný na vině je SHIELD." Černovlasý muž sklonil hlavu ke svým rapidně se třesoucím dlaním. Bylo mu špatně od žaludku a v krku jej pálilo. V ten moment si Barton vzpomněl na odpoledne u něj v bytě, na ten šílený úprk po zmínce o polévce. „Už chápu...to Steve, že? Bojíš se Rogerse? Udělal ti něco?" Tělo vysokého se začalo otřásat a zuby mu klepaly o sebe. Jediná zmínka o Kapitánovi a tom tajném spolku údajných zachránců planety a ztrácel nad sebou kontrolu. „Vypadni, oba dva. Hned padejte, nechci...nechci vás ohrozit." Silně si zarýval nehty do kůže na hlavě, snažil se krotit třas svého těla, svíral k sobě čelisti a pokoušel se nepozvracet. V hrudi jej tlačil silný proud jako když se rozerve natlakovaná plechovka. „Diego uklidni se, to je v pořádku, nikdo ti nebude ubližovat." „Ne, nechápeš to, musíš zmizet. Dělej, padej, dlouho to neudržím." „To? Patriku podívej se na mě, co se děje?" Blonďatá střelec se pokusil dotknout se černovláskovy dlaně, ale musel urychleně svou paži stáhnout kvůli žáru, jež jako by sálal zpod povrchu vysokého těla. Zdálo se, jako by už tak vysoký černovlásek stále rostl, společně s třasem také oteploval vzduch v místnosti a ze zaťatých nehtů mu po hlavě a rukou stékaly pomalé pramínky bublající krve. „Pietro musíme rychle vypadnout." Starší si přehodil přes záda tašku pro případ, že by ještě svůj luk potřeboval a s naprosto vykolejeným dezorientovaným mladíkem vyběhnul z domku ven do chladného zimního vzduchu. Kdy se to takhle zvrtlo?! Měl to být jen obyčejný víkend v domku v lesích!!
Já...omlouvám se! Teda, asi bych se měla omluvit. Vím že to nebylo nic moc a beru na vědomí, že vás to muselo strašně nudit, jen doufám, že jsem vás tím neodradila. Budu moc vděčná za jakoukoli reakci, diky!
Vaše Tiranis!