Ještě jeden nový začátek - Quickhawk CZ

Kapitola 14.

Byt byl ponořen do hrobového ticha. Bylo to sotva pár krátkých minut, co zavřel blonďák za svou kamarádkou dveře bytu a od té doby nikdo neřekl ani slovo. Pietro umýval nádobí a Clint je sušil utěrkou a uklízel do skříňky, oba koukali tupě na věci, jež se jím míhaly pod rukama a byli ponořeni do svých myšlenek. „Moc se omlouvám! Nevěděl jsem, že se tady objeví, pokoušel jsem se ji zastavit. Strašně mě to mrzí Pietro." „To je v pořádku." Mírně se pousmál, aby svým slovům dodal na pravdivosti a odložil poslední talíř do odkapávače. „Ehm, fakt? Ale Nemusíš mi lhát. Slibuju, že se to už nikdy nestane, klidně na mě křič, nebo mě zmlať, dělej něco. Vidím, že ti to vadí." Blondýn vypadal jako spráskané štěně. Koukal do země, měl na tváři smutný lítostivý výraz, urputně žmoulal utěrku v rukou a vypadalo to, že se za chvíli rozbrečí. Samo sebou, že by to neudělal, ale působil tím dojmem. „Nechci tě bít, nemůžeš za to." Mokrýma rukama si vzal od lučištníka hadr a utřel se do něj, než ho hodil přes židli a vydal se do obýváku. „je už pozdě, měl bych jít." „Nechoď. Je tma, pochybuju, že jedou nějaké vlaky. A říkal jsi, že domů chodíš od tratě dlouho, nechoď." „Nemám kde jinde jít." „Tak zůstaň tady! Místa je tu dost pro celý SHIELD. Půjčím ti něco na spaní a postel. Stejně bys sem zítra jel zase." Stříbrovlasý se sám pro sebe musel usmát. Zrovna to samé mu dnes ráno říkal jeho spolubydlící, když se mu smál, že jede za svou „spřízněnou duší". Tehdy o něj měl chuť omlátit kuchyňský stůl, teď by ho rád obil o sebe, že nad tou možností vážně uvažoval. „No tak, bude sranda! Přespávačka, jako když jsme byli malí!" „Já ale nikdy u nikoho nepřespával." Byla to pravda, jako malí se sestrou příliš dlouho nežili klidným životem, vlastně nikdy. Na nějaké dětské hraní čas nebyl. „Tak vidíš, alespoň to nahradíme!" A s úsměvem na rtech táhnul stříbrovlasého za sebou. Věděl, že už vyhrál, teď stačilo, aby mladší napsal tomu svému spolubydlovi, že na noc nepřijde domů. Čehož se popravdě bál víc než rozlícené sani. Ten dlouhán mu prostě neseděl, nevěděl proč. „Fajn, fajn, podej mi telefon."

-

Už byl pozdní večer, na obloze svítily hvězdy, které přes záři velkoměsta nešly téměř vidět. Starší ze dvojce ležel nedobrovolně ve své posteli, zatím co vedle ní na zemi na obrovské měkké hromadě dek a podložek mladší z nich. V ložnici už byla tma, oba leželi a dělali že spí. Ani jeden z nich však spát nedokázal, jen se převalovali a snažili se zavřít oči, jež zůstávaly stále bdělé. Bylo to zvláštní, jak se v tak pozdní hodině tělo vzpíralo jindy požadovanému spánku. „Hej Pietro, spíš?" „Ne, ty?" „Taky ne. Na co myslíš?" Chvíli bylo ticho, stříbrovlasý hoch uvažoval, zda říct pravdu, či lhát. „Nad tím, co mi řekla Romanovová." Zalitoval toho, hned co to vyslovil. Tělo blondýna se otočilo zády ke stěně, zvedlo se na lokti a modré oči ve tmě vyhledaly siluetu stříbrovláska. „Ona ti něco říkala? Nebyla na tebe zlá, že ne? Jestli jo, tak jí to dám sežrat." „Ne, byla jen...zvědavá." „Tak co ti říkala?" Ve starším se probudila neočekávaná zvědavost, chtěl vědět, co jeho společníka tak rozhodilo. „No?" „Ptala se, jestli mezi námi něco je." „Jakože jestli jsme přátelé?" Slyšel jemné šustění, jak stříbrné vlasy třely povrch polštáře, než se mladší posadil. „Ne...milenci." Dívali se teď na sebe, i když ve tmě příliš mnoho neviděli. Pietro měl zcela rudé tváře a Clint byl zaskočený. Nevěděl, co na to říct, jak reagovat. Tahle situace ho zcela zaskočila. Nikdy by jej nenapadlo, že by se svým kamarádem mohl navázat takový druh pouta, nebo že by to někoho napadlo. „Nebyla jediná. Shelly  si to myslel taky." Hlas měl tak tichý, že jej sotva slyšel. I blondýnovi začaly hořet tváře a potit se mu dlaně. Nebyl na takovou zprávu připravený a skoro až litoval, že se ptal. „Chtěl bych, chtěl bych to zkusit." „Zkusit co?" Vzduch mu z plic procházel přes suché hrdlo jen těžko. Celá ta atmosféra okolo byla tak trapná, že se cítil hloupě a štvalo ho, že neví, jak zareagovat. Stříbrovlásek čekal, jako by se rozhoupával k dalším slovům. Klepal se po těle a bylo mu trochu zle od žaludku. Věděl, že není dobrý nápad tady zůstávat přes noc. „Přemýšlel jsem, o těch otázkách. Jsme skoro jako partneři, nemyslíš? Jíme spolu, koukáme spolu na filmy, jsem u tebe každý den...skoro jako rande." „C-co tím přesně myslíš?" Starší z dvojice začal pomalu chápat. Ten kluk, co mu sedí vedle postele a nervózně si mne ruce, ten, kvůli kterému nabrečel jezero slz, když umřel, ten, co byl skoro o třetinu let mladší a tolik vzdálený, ten přemýšlí o potencionálním fyzickém vztahu mezi nimi dvěma. „Clinte, můžu tě zkusit políbit?" A bylo to tady, srdce mu bušilo jako splašené a zadržoval vzduch v hrudi, až ho z toho štípaly plíce. Nevěřil vlastní puse, že něco takového skutečně vypustila ven. Nechápal, že se vůbec rozhoupal to říct, ani nevěděl, jestli to tak bylo správně. Prostě mu přišlo, že když to viděli všichni okolo, měl by to zkusit. Třeba mají pravdu, třeba mezi nimi lítá nevyřčené napětí. „Tak jo. A-ale jen na chvilku."

Stříbřitá barva vlasů se mihla v měsíčním svitu a chlapec vylezl za druhým na postel. Seděli naproti sobě, dívali se sobě do očí, dýchali si do tváří teplý vzduch, oba nejistí a plaší. Mladší se naklonil k druhému muži, očima sjel po tváři blondýna z úrovně očí níž, zhluboka nervózně dýchal. Naposledy nechal bouchnou své srdce, než opatrně přerušil mezeru mezi nimi a otřel svými rty o ty blondýnovy. Nebyl si jistý, jestli něco cítil, nebyl si jistý, jestli to může zkusit znovu, nebyl si jistý prostě ničím. V hlavě měl zmatek, ale věděl, že to chce zažít znovu. Právě poprvé ve svém životě někoho políbil a líbilo se mu to. Pohnul pomalu rty proti druhým a mírně do nich zatlačil, nechával tak větší plochu své tváře dotknout se té proti sobě, nejen letmý dotyk. Překvapilo ho, když se starší nevzpouzel, neodsunoval jej. Seděl stále stejně strnulý, ale nic nenamítal. Mladším projela vlna napětí, jako když šáhnete na nabitý předmět a začnou vám vstávat vlasy na hlavě. Zopakoval svůj pohyb o něco sebejistěji a pak ještě jednou. Samotného ho překvapovalo, že se mu líbí takový intimní dotyk zrovna u někoho, jako byl Clint. Vždyť to byl muž, starší, byl to jeho kamarád. „Můžu pokračovat?" Bál se tu otázku vyslovit nahlas, sotva ji zašeptal do ticha, když se tisknul na druhé tělo. „M-můžeš." Osoba proti němu se zachvěla, polkla, až se mu pohnul ohryzek na krku. Pietro zvednul jednu svou paži a opatrně jí objal druhého muže kolem krku, dostávaje se tak ještě víc do osobního prostoru blondýna. Už neseděl na posteli, ale klečel na matraci mnohem blíž než předtím. Svými rty pomalu nezkušeně zkoumal rudnoucí tváře, instinktivně se přibližoval druhému a otíral se nosem a linie lícních kostí nepřestávaje líbat studem a rozpaky horkou tvář. Odhodlal se pokročil za své dovolené hranice a zatlačil dlaní do blondýnovy hrudi. Byl náramně zaskočený, ale spokojený, když na svém pase ucítil dlaně a osoba před ním se položila do peřin. „Já..." „Pokračuj." Clint držel oční víčka zavřená, snad se bál, že to, co jím teď proplouvalo by pohled mohl zkazit. Vůbec se neštítil druhých rtů, jak si myslel, naopak byl zvláštním způsobem rád, že je cítí. Chtěl je cítil na těch svých, chtěl cítit jeho dotyk. Nikdy by si nepomyslel, že něco takového udělá a bude se mu to líbit. Stříbrovlasý muž se zapíral dlaněmi vedle hlavy muže pod sebou, rty pohyboval proti těm jeho a byl moc rád, že mu starší vycházel vstříc. Ochutnával druhé rty s takovou touhou, jakou v sobě snad ještě nepocítil. Neváhal ani sekundu, když se mu naskytla možnost a proniknul jazykem do nitra druhých úst. Třeli o sebe jazyky, pohybovali proti sobě roztouženě rty a lapali po dechu. Přenesl váhu na jednu ruku a druhou nejistě zabloudil na pevnou hruď. Bříšky prstů pomalu zkoumal křivky muže pod sebou, sjížděl po prsních svalech po vyrýhovaném břichu neshledávaje se s odporem. Naráz se od sebe odtrhli vháněje vzduch do svých plic, dýchali rychle a ztěžká, tváře jen milimetry od sebe. „Clinte." „Pietro...udělej to znovu." „Rád." S o mnoho jistějšími pohyby se vpil do růže druhých rtů a rovnou si prorážel cestu skrze zeď rovných zubů do druhých úst. Dlaň stále nechanou na Clintově břiše bojácně zasunul pod látku pyžamového trička cítě teplo druhého těla. Ležící blondýn se zachvěl pod lehce studivým dotykem a stisk svých rukou zesílil. Líbali se, dlouho a vášnivě, nevnímaje čas ani prostor kolem sebe. S rudými tvářemi a zrychleným dechem se od sebe nakonec odpojili, padaje vedle sebe do peřin. Stříbrné vlasy ležely rozprostřené po polštáři, na tváři hrál spokojený šťastný výraz. Blonďák na tom byl velmi podobně, jen neměl tak dlouhé vlasy, aby mu ležely všude kolem. S nečekaným zalíbením objímal pas mladšího muže a mapoval očima jeho tvář. „A co teď?" „Měli bychom spát, je noc." „Jo, jasně." Stříbrovlasý se začal zvedat a spouštět zpět na měkkou podlahu. „Počkej. Můžeš...zůstat tady, jestli chceš." „Chci."
Zdravím všechny! Doufám, že jste si tuhle vysněnou kapitolu užili stejně jako já. Vadí tady někomu, že jde na věc velmi z lehka? Přál by si někdo vidět je už v další kapitole v posteli? Protože já osobně upřednostňuji pomalejší vývoj.
Dejte mi lajk a napište komentík! Prosím prosím! Musím si už vážně s někým popovídat o svých shipících, jinak se asi zblázním! (To je tak když jediný člověk se kterým o tom mluvíte odjede a vám začíná absťák 😂)
Vaše natěšená Tiranis Tiranis!
PS: omlouvám se ze mystifikaci, Pepper a všechno kolem ní se bude řešit ještě o něco dál.