Pod kamerou #2

9. Hádka

Trenér odešel a já se rozhodla zjistit si číslo jeho manželky.
L: Máš ho?
T: Samozřejmě, že ho mám. Ty prosímtě zjisti jak se dostat do toho notebooku.
L: Rozkaz.
Vytočila jsem to číslo a za chvíli to zvedla paní, dle hlasu tipuju tak třicet let, možná víc.
Tm: Prosím?
T: Dobrý den, detektiv Linhartová. Jde o vašeho manžela?
Tm: Stalo se mu něco?
T: Ne jemu ne, ale předpokládám, že o Markovi už jste slyšela?
Tm: Ano, je to hrozné.
T: Potřebovala bych se zeptat v kolik včera přišel váš manžel domů?
Tm: Přesně to nevím, ale někdy chvilku po sedmé. Určitě to nebylo dýl jak ve čtvrt na osm.
T: Dobře, děkuji vám. Zatím naschle.
Tm: Naschle.
Položila jsem to a do svýho seznamu jsem za trenéra napsala -aliby, manželka, po sedmé
Mám to prozatím dost stručně, ale takhle pracuju vždycky a vždycky to vyřeším.
L: Mám skvělou zprávu.
T: Dostal ses do toho počítače?
L: Jak si to uhodla?
T: A jako ty si myslíš, že jsem si toho jak si tady skákal nevšimla?
L: Ehm... No každopádně jsem se tam dostal.
T: Tak to tam můžeš hezky prohledat.
L: Okej. Jo a myslím, že nám končí služba.
T: Já na hodiny vůbec nekoukala.
L: Takže já si tohle beru domů a ty můžeš jít za rodinkou vysvětlovat proč jdeš o půl hodiny pozdě, protože než se dostaneš domů je tma.
T: Nebude to porvý. A na tebe doma jako nikdo nečeká?
L: Divný co?
Zasmáli jsme se a vyrazili dolů.
L: Myslím, že ti ujel tramvaj. Chceš hodit domů?
T: Nevadí ti to?
L: Nasedej.
No a tak mě vyhodil před domem kde už byla celá rodina včetně Janka. Je mi ho líto. Přišel o kámoše a ani beztak neví co se pořádně stalo.
T: Ahoj lásko.
Objala jsem ho.
J: Ahoj.
T: Už víš co se stalo?
J: Vím jen, že Marek zemřel a nejspíš to neudělal sám.
T: Jsou tu děti?
J: Jsou u sebe. Nik dneska trénink neměl a Kiki přišla před hodinou s taškou novýho oblečení.
T: Tak si pojď sednout.
Popsala jsem mu celý dnešek a nakonec se ho musela na něco zeptat.
T: Kde jsi byl včera po tréninku? Přišel si až v osm a trénink tak dlouhý nebyl.
J: Ty mě podezíráš?
T: Ne. Jen potřebuju vědět kde si byl, protože očividně nemáš na dobu vraždy aliby.
J: Takže si myslíš, že jsem to byl já?!
T: Sakra tady nejde o to jestli si myslím, že si to byl, ale o to, že řeším vraždu a ty si podezřelej!
J: Na tohle nemám náladu.
T: To si děláš srandu?! To mi ani neřekneš kde si byl?!
J: Já ti to říct nemůžu! Ale já to nebyl!
T: Takže si byl kde? Nebo se mám zeptat s kým?!
J: Co?!
T: Janku já se včera neptala, protože jsem myslela, že ti můžu věřit, ale očividně jsem se v tobě spletla.
Se slzama v očích jsem se zvedla a vzala si z botníku klíče od auta.
Nemůžu být v domě s někým kdo mi lže.