Pod kamerou #2

2. Ráno

Novej den, novej krásnej den. Kdo by to z mých básnických řečí nepochopil právě mi zvoní budík. Do práce chodím na osmou a děti do školy taky tak a Janek ten má jak kdy ranní tréninky. Dneska jo takže jede autem a veze Nikyho s Kiki do školy plus mě hodí do práce.
Když ráno nikam nemusí tak jezdíme tramvají většinou.
Já teď tedy v šest vstala a bez buzení Janka jdu dolů připravit snídani.
Chci mít rezervu jinak bych mohla vstávat až tak za půl hodinky a stíhala bych to.
Udělala jsem tedy každýmu chleba s paštikou a k tomu čaj. Jo dobrý mohli by si snídani udělat sami, ale já to dělám až moc ráda na to abych se toho vzdala.
O půl sedmý jsem šla k Nikymu do pokoje abych ho vzbudila. Vždycky střídám kam jdu první aby to bylo fér.😂
T: Vstáváme.
Přišla jsem k němu, a i když už je velkej tak jsem ho pohladila po vlasech. No co pro mě budou vždycky moje malý dětičky.
N: Za pět minut jsem dole.
T: Nechceš někdy vstát hned?
N: Já to stíhám klid.
T: No jo prosimtě, ale přijď máš tam snídani.
N: Jasný, díky mami.
T: No prosím.
Odešla jsem a přešla o dveře dál ke Kiki.
T: Snídaně čeká.
Řekla jsem vesele jako to říkám většinou a čekala na odpověď.
K: Hmm co?
T: Že je půl sedmý a dole je snídaně.
K: Co je k snídani?
T: Chleba, paštika, čaj.
K: Docela dobrý už jdu.
Začala vstávat a nakonec dokonce i vyšla z pokoje a šla dolů směr stůl. Já ještě šla do ložnice za Jankem. Stejně je probouzení jeho úplně nejlepší.😂💖
T: Je čas vstávat drahoušku.😂
Stála jsem tam vedle něj a zírala na jeho ruce.
J: A ranní pusa by nebyla?
Naklonila jsem se, že mu dám pusu a on mě chytil a přitiskl mě k sobě.
T: A víš, že musíš na trénink.
J: To stíhám.
T: No jen aby. I Niky už bude dole.
J: No jasně.😂
T: Já tě tady nechám.
J: Ale já tě nepustím.
T: Budeš muset.
J: Já nic nemusím.
T: Ty si fakt jak malej.
J: Možná, ale stejně tě nepustím.
T: No a co teď?
Políbila jsem ho a usmála se.
J: Ty víš co funguje.😂
T: Tohle na tebe fungovalo vždycky. A teď vstávej.
J: Vždyť už jdu.
Zvedla jsem se a Janek taky pomalu, ale to už já šla dolů kde Kiki právě dopíjela čaj a Niky nikde.
K: Jen tak mimochodem můžu jít dneska s holkama nakupovat?
T: Jo jasně, ale opatrně a zkus neutratit úplně všechno.
K: Jasný, díky mami.
T: Nemáš zač.
Donesla nádobí do dřezu a já si sedla ke stolu abych se konečně najedla. Možná vám přijde, že tenhle život je nudnej, ale ono se děje i spousta zajímavých věcí během dne.