T: Víte kdy mě pustí?
J: Za dva dny.
T: A potom se můžu nastěhovat zpátky?
J: Zbytečná otázka, když znáš mojí odpověď.
T: Dobře, ale mám jednu podmínku.
J: Cokoliv.
T: Už ani kapka alkoholu.
J: To ti slibuju.
T: V tom případě ti můžu říct, že tě miluju.
J: Taky tě miluju.
Políbil jsem jí a dál jí tiskl ruku.
Pohled Týny:
Nevím jestli jsem udělala dobře, ale já nechci přijít o svou životní lásku. Už kdysi jsem to jednou pokazila a nechci to udělat znova. Navíc nemůžu nechat dítě vyrůstat bez otce.
...
No a tohle je jaksi konec. Mám zvykem vám říkat jak to bylo dál a budu hodná a řeknu vám to i teď. Dostala jsem oficiální gratulaci od celého týmu Slávie a dokonce i od policie.
Lukáš šel sedět na velmi, velmi dlouho. A protože jsem vám ještě neřekla za co vlastně tak za plánovanou vraždu, vážné ublížení na zdraví a ublížení strážci zákona, tedy mě.
Celý to měl naplánovaný aby získal mě. Myslím, že je psychicky nerušenej podle jeho chování potom.
No a ze mě, Janka, Nikyho, Kiki a Elis se stala skvělá rodina.
Ano narodila se mi další holčička Eliška. Jméno jsme vybírali všichni společně a na tomhle jsme se shodli.
Jo a tohle už je vážně konec tohodle dlouhýho příběhu lásky, bolesti a důvěry.
I love you so much
ČTEŠ
Pod kamerou #2
Short StoryPokračování povídky Pod kamerou, ale tentokrát trochu jiné. Už to není o bezstarostném životě mladých zamilovaných teenagerů, ale o životě dospělích. Navíc, když je ona detektiv vyšetřující vraždu a on podezřelí číslo jedna...
