Pod kamerou #2

15. Co si to dovolujete?

Vyšla jsem ven a všimla si Lukáše.
L: Co tady děláš?
T: Tak to je hodně zajímavá otázka. Radši bych šla někam dál.
Poodešli jsme ke stromům tak aby to nebylo tak nápadný a já začala od začátku.
L: A jsi v pořádku?
T: Jo já jo. Ale máme tady někoho kdo zabíjí hráče Slávie a ten někdo bude chtít další oběť už hodně brzo.
L: Myslíš, že to byl někdo z týmu kdo nebyl na tréninku?
T: Nevím kdo tam nebyl další, ale nebyl tam Janek.
L: Myslíš že on?
T: Já prostě nevím. Ztrácím se v tom.
L: Říkala si, že ještě před pár hodinami byl na mol ne. Takže teď asi úplně v pohodě bejt nemohl ne?
T: To je fakt. Ale stejně, tohle nemůžeme říct veřejně.
L: Ty ho po tom všem pořád bráníš?
T: Lukáši já ho pořád miluju. Nejde přestat někoho milovat jen tak během vteřiny.
L: To chápu, ale stejně.
T: Radši pojď, než nás někdo vyfotí.
N: Paní Linhartová je tu váš manžel? Rádi bysme s ním prohodili pár slov.
T: Pardon, ale on ani já na vás nemáme momentálně čas.
Řekla jsem lehce ostře a šla dál.
T: Promiň já musím za dětma.
L: Jasný, chápu. Zejtra se uvidíme.
T: Čau.
L: Zdar.
Úplně jsem na ten nákup zapomněla takže jsem došla na hotel akorát tak rozcuchaná a vysílená.
K: Jsi v pohodě?
N: A kde máš nákup?
T: No tak to je asi trošku na dýl.
N: Následuje věta, posaďte se, ale vzhledem k tomu, že sedíme tak si sedni jen ty a začni.
T: Skvěle si to řekl.
No a tak jsem jednoduše začala a po jejich reakcích a otázkách jsem rozhodla, že si prostě zajdem na večeři do hotelový restaurace. Udělat chleba se šunkou by bylo sice levnější, ale co mám dělat.
K: My si to dáme klidně dohromady ať šetříme.
T: Ne to je dobrý. Dejte si na co máte chuť, já ještě peníze mám. Si myslíš, že si nic nešetřím.
N: Já myslel že šetříš na auto ne na bydlení.
T: Šetřila jsem. Tohle auto zejtra vrátím tátovi a my budem chodit pěšky. Ale až seženu byt tak budeme bydlet líp jo. Prostě potřebuju akorát trochu času.
K: My to chápeme.
T: Dobře.
Najedli jsme se, ale když jsem platila všimla jsem si člověka držícího v ruce telefon namířený na nás.
T: Pardon, ale co si to dovolujete?
Ch: Omlouvám se.
T: Ty fotky laskavě snažte a nechte nás být.
Ch: Dobrá, dobrá. Hlavně klid.
Neodpověděla jsem a šla zpátky k barmance zaplatit tu večeři.