Pod kamerou #2

10. Amálie

Nasedla jsem do auta a bezpřemýšlení jela do práce. Nevím kam jinam bych měla jít než k sobě do kanceláře. Klíče mám a křeslo, na kterým by šlo spát taky.
Vstoupila jsem do kanceláře a sedla si ke svýmu stolu. Když už jsem tady můžu pracovat.
Snažila jsem se přijít na motiv, ale nešlo to. Můj mozek musel stále myslet jen na jednoho člověka. Jsou jen dvě možnosti, buď je Janek vrah, nebo mě podvádí. Nevím co je pro mě horší. Každopádně se to nesmí dozvědět média a ani děti. Už tak mají těžký dětství a já jim to nechci ztěžovat. Ale Janek je teď tím pádem opravdu podezřelý a já nevím jestli ho krejt, nebo to prostě vyšetřovat a udat ho.
Myslela jsem si, že mě miluje. Že jsem si lepší život ani přát nemohla. A teď se stalo tohle. Co když mi lže celou dobu? Nebo co když mě teď zabije? Ne to je moc absurdní, to by neudělal.
Vyrušil mě bzučící telefon.
Niky
Očividně už si všiml, že tam nejsem. Co jim asi Janek řekl.
T: Ahoj zlazo.
Snažila jsem se znít v pohodě, ale už půl hodiny mi z očí tečou slzy.
N: Mami kde jsi? Stalo se mezi tebou a tátou něco?
T: Neboj se, jsem v pořádku. Jen jsem potřebovala něco vyřešit v práci. Víš, mám toho teď hodně.
N: Ta vražda?
T: Už to víš?
N: Byla si v televizi.
T: Co?
N: Ne neboj jen krátkej záběr před stadionem jak si jim nechtěla nic říct.
T: Dobře. A co vám řekl táta?
N: Že máš moc práce. Měl by říat něco jinýho?
T: Ne, ne, ne. Jen se ptám. A je tam všechno v pořádku? Co škola?
N: Normálka. Teda až na jednu věc. Mami já bych s tebou potřeboval mluvit.
T: Stalo se něco? Někdo ti ubližuje?
N: Mami klid. Jde o holku.
T: Líbí se ti někdo? Jak se jmenuje?
N: Amálie, je z naší třídy.
T: Jako Amálie Kabátová?
N: Jo.
T: Ježiš to je hezký.
N: No jo, no jo. Jak jí to mám říct?
T: Někam jí pozvi. Třeba do kina, nebo do cukrárny. Ty víš co má ráda ne.
N: Díky mami.
T: Nemáš zač. Tak dobrou noc a jdi spát brzo.
N: Jasně mami.
T: Tak pa.
N: Ahoj.
Položil to a já začala přemýšlet jestli mi věřil. Ale taky jsem byla ráda, že se mu někdo líbí a konečně chce pomoct s holkou. To jsem si vždycky přála.