Pod kamerou #2

14. Konečná grázle

Nakonec jsme se ubytovali v hotelu Hvězda. Vzala jsem obyčejnej třílůžkovej pokoj s koupelnou a mikrovlnkou.
T: Hele já vím, že to tady není zdaleka tak dobrý jako doma, ale pochopte, že nevím jak dlouho mi vydrží plat.
K: A mami jak to budem dělat, když tu nemáme žádné věci?
T: Já se vám pro ně stavím.
N: Samotnou tě tam nepustím.
T: Půjdu tam až tam táta nebude.
N: Dneska tam taky neměl být a byl tam.
T: Dělám na kriminálce zvládnu se o sebe postarat.
N: Ale budeš opatrná, slibuješ?
T: Slibuju.
Objala jsem je a šla zatelefonovat Lukášovi, že dneska už nepřijdu a zejtra přijdu o něco později.
L: A co se stalo?
T: Řeknu ti to zejtra.
L: Okej.
T: Posunulo se to někam?
L: Zatím nic moc. Akorát jsem škrtl jednoho podezřelýho z týmu, má aliby.
T: Super. Díky a promiň.
L: V pohodě. Měj se.
T: Ahoj.
Došla jsem zpátky k dětem a přemýšlela co udělat k večeři.
T: Počkáte tady když půjdu nakupovat?
K: Nejsme malý.
T: Dobře. Heslo k wifi je mimochodem támhle v těch papírech.
Usmála jsem se a objal si boty.
T: Za chvíli jsem zpátky.
Zavřela jsem za sebou a po schodech sešla na recepci a vyšla z menšího hotelu.
Na mobilu jsem našla nejbližší Lidl, který je odsud asi šest set metrů a rozešla se tam.
Cesta vedla okolo stadionu Slávie a mně se zase chtělo brečet, když mi to připomnělo krutou realitu téhle situace.
Najednou jsem uslyšela výstřel a instinktivně se rozeběhla ke dveřím stadionu, které byly otevřeny.
Běžela jsem na hřiště kde byl tým shromážděný u ležícího těla.
A do prdele...
Janka jsem sice nenašla, ale postřeleného Tomáše jo. Sakra tohle už je i na mě moc.
T: Co se stalo?
Tr: Někdo se sem musel dostat a nejspíš z tribuny střílel.
T: Volejte záchranku a držte mu ránu. Musím ho najít.
Rozhlídla jsem se po tribuně a celé to očima projela až jsem se zasekla na utíkající postavě.
Rozběhla jsem se přes sedačky nahoru a běžela nejrychleji jak to šlo za ním.
Mám tvrdej výcvik a ohromnou chuť ho dopadnout.
T: Stůj!
Opravdu lituju toho, že u sebe nenosím zbraň.
Už jsme běželi chodbou a já ho konečně chytila za bundu a svalila k zemi.
T: Konečná grázle.
Měl na sobě kuklu a já se jí konečně chystala sundat z jeho obličeje, když mě přetočil k zemi a začal utíkat.
Ještě se otočil a střelil těsně vedle mě.
Kdyby to byl profík nikdy nemine.
Znovu jsem se zvedla abych za ním běžela, ale po několika minutách jsem to vzdala.
Blbý je, že Janek na tuhle dobu nemá aliby a já si fakt nejsem jistá jestli to byl, nebo nebyl on.