Pod kamerou #2

19. Máš moje slovo

Večer jsem si šla brzo lehnout a budík jsem si dala na půlnoc, ale ne tak nahlas. Vzbudí mě prakticky všechno a děti snad ne takže snad je nevzbudím.
...
Vypnula jsem budík a pomalu vstala z postele abych došla do koupelny se převlíct. Mám to tam připravený a ano mám tam svůj špionážní oblek.😂

Já vím, že nejsme v americkým filmu, ale kupoval mi ho Janek. Což vlastně teď zní celkem smutně, ale proč ho prostě nevyužít.
Za pas jsem připla pistoli, vysílačku a do kapsy ještě mobil. Upřímně tuším, že ten mobil mi bude vadit, ale budu ho potřebovat.
Nenápadně jsem se vytratila z pokoje a šla na stadion. Klíče jsou schovaný pod hlínou, včera jsem to domlouvala se správcem.
Takže jsem tiše došla na místo a dlouhých deset minut čekala na Lukáše.
T: Konečně.
L: Počkat ty ho fakt máš?
T: Tiše. A jo mám. Nelíbí se ti snad?
L: Je boží.
T: Ty vypadáš taky jak z Avengerů takže skvělá dvojka.
L: Tak jdem.
Našla jsem klíče a vešli jsme.
L: Je to tu docela strašidelný potmě.
T: Baterku máš ne?
L: Jo.
Zamkla jsem a vytáhla malou baterku abych viděla před sebe.
L: Tak kde se zabydlíme?
T: Nevím třeba šatna hostů?
L: Jo to by šlo.
Usadili jsme se tedy tam a prostě čekali. Najednou se mi udělalo hrozně blbě a tak jsem běžela na záchody, které tu logicky jsou.
L: Týno kam jdeš?
To těhotenství mě jednou zabije.
T: Jo v pohodě.
Opláchla jsem si obličej, vypláchla pusu a vrátila se k Lukášovi.
L: Děje se něco?
T: Ne, jen jsem asi snědla nějakej hnus.
L: Hele jsme tady sami a ještě tu nějakou dobu budem takže teď je ta správná chvíle svěřovat se.
T: Ale nikdo, vůbec nikdo se to nesmí dozvědět.
L: Máš moje slovo.
T: Před několika hodinami jsem zjistila, že jsem těhotná.
L: To si děláš... S Jankem?
T: A s kým jiným asi. Přemejšlej.
L: No tak já nevím co všechno děláš ve svým volným čase.
T: Ty si blbej.
L: No jo promiň. Co chceš dělat?
T: Tajit to dokud to půjde.
L: A pak?
T: Nevím, musím sehnat byt, nějakej další plat a nevím prostě.
L: Když budeš potřebovat stačí říct.
T: Já vím, díky.