Den v Příčné ulici

257 10 5
                                    

,,Už za týden pojedu do Bradavic a já jsem si ještě nekoupila učebnice. Nejpozději večer musím napsat holkám, aby šly se mou," řekla jsem sama sobě ráno, když jsem se vzbudila.

,,Lily, snídaně!" vytrhla mě z mých myšlenek mamka.

,,Už běžím!" zavolala jsem na ni  a běžela za vůní vajíček, slaniny a čerstvých housek. 

,,Dobré ráno, Lilynko," pozdravil mě táta, který si jako každé ráno četl noviny. 

,,Dobré ráno, tatínku," pozdravila jsem ho na oplátku a vlepila jsem mu pusu na tvář.

,,Před chvílí nám do okna vrazila malá sovička, je támhle za oknem. To budou asi tvoje záležitosti ne?" 

,,Jo, jo to asi bude dopis pro mě," řekla jsem mu a běžela k malé bílé sovičce. Ta mě přivítala a vnucovala mi dopis. Já jsem si ho od ní vzala a sovička se mi usadila na rameni. Já jsem ji donesla ke mě do pokoje a pustila do klece k mé sově pálené Honey. Otevřela jsem obálku a hned jsem poznala písmo. Byl od mé nejlepší kamarádky Niki a stálo v něm:

Ahoj Lily! 

Nechtěla by ses 26. sejít v 10:00 v Krucánkách a Kaňourech? Monča i Sára souhlasí. Odpověď pošli co nejrychleji!

S láskou tvá Niki

Nebyl to ten nejdelší dopis, ale nevadí. Samozřejmě jsem chtěla jít s holkami, ale to museli nejdřív odsouhlasit rodiče.

,,Mamííííííí!" křičela jsem, když jsem běžela ze schodů.

,,Děje se něco miláčku?" ptala se mě mamka p tom co jsem do ní narazila.

,,Mohla bych zítra s holkami do Příčné ulice? Prosím," valila jsem na ní.

,,Proč ne? Stejně bys tam šla pro učebnice." 

,,Děkuju moc," vydechla jsem a utíkala nahoru napsat odpověď. Ve svém pokoji jsem celá zadýchaná napsala na kus pergamenu:

Jasně, už se těším

Lily

Pak jsem vytáhla obálku naškrábala na ni Nikola Abrahamová a vrazila dopis sovičce. Ještě chvilku jsem malého ptáčka pozorovala a pak už jsem seběhla na snídani. Po snídani jsem si oblíkla tepláky, tričko a mikinu. Učesala jsem si vlasy do drdolu a vyčistila si zuby. 

Pak jsem si uklidila pokoj a začala jsem si balit věci do Bradavic

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Pak jsem si uklidila pokoj a začala jsem si balit věci do Bradavic. Už jsem se nemohla dočkat zítřka. Zbytek dne se nedělo nic zajímavého, Petunii jsem jako obvykle neviděla ani u oběda.


Následující ráno mě probudily sluneční paprsky. Bylo 6:45 a já měla dost času, tak jsem si zacvičila. Pak jsem seběhla na snídani. Dneska jsme měli tvarohovou buchtu a byla vynikající. Hned po snídani jsem se šla převléct. Venku bylo 30 stupňů, takže jsem se rozhodla pro něco lehčího. 

Jednou budeš má, Evansová!Kde žijí příběhy. Začni objevovat